„Naučila jsem se číst a psát,“ říká Rahila. Do komunitních vzdělávacích kurzů v Afghánistánu jsme zapsali přes 9 500 dětí
Publikováno: 27. 3. 2023 Doba čtení: 3 minuty
Do Šananu, čtvrti Kábulu ve středním Afghánistánu, jsme jeli asi hodinu. Chodíme po klikatých, nezpevněných cestách. Na první pohled je vidět, že většina hliněných domů nemá přístup k elektřině, vodě nebo hygienickému zařízení. V Šananu není škola, a tak si děti hrají v prachu u cesty.
Nakonec jsme dorazili do třídy komunitního vzdělávání, kde se potkáváme s osmiletou Rahilou. Rahila žije se svou sedmičlennou rodinou - včetně tří sester a dvou bratrů - v pronajatém domě už více než rok. Kvůli ekonomické situaci v Afghánistánu se její rodina přestěhovala z Džalálábádu do Kábulu. Rahila doufala, že se její život po přestěhování na nové místo zlepší, ale zpočátku tomu tak nebylo.
Sbírání odpadků jako živobytí
Rahila s otcem a sestrami musejí živit početnou rodinu, a tak po městě sbírali plasty, odhozené plechovky a odpadky. Rahilino dětství se točilo kolem sbírání odpadků, a to od časného rána do pozdních nočních hodin. Aby mohli vařit, nasbírané plasty pálili a plechovky prodávali, aby si mohli koupit jídlo.
„Je to asi rok, co jsme odešli z Džalálábádu, protože můj otec neměl práci, půdu ani dům, a tak jsme přišli sem. Museli jsme se sestrami sbírat plasty a plechovky, a tak živit rodinu,“
říká Rahila.
Rahila a její sestry nechodily do školy, protože otec neměl peníze na školní pomůcky a učebnice. Sotva zvládal uživit rodinu, natož aby dětem zajistil vzdělání. „Nechodily jsme do školy, protože si náš otec nemohl dovolit pořídit školní potřeby a učebnice. Neuměla jsem číst ani psát. Jedli jsme třikrát denně suchý chléb a pili čaj bez cukru. Táta si půjčoval peníze v obchodech a živit nás museli příbuzní," říká.
Naučila jsem se číst a psát
S podporou Afghánského humanitárního fondu (AHF) jsme v šesti okresech provincie Kábul zřídili 280 tříd komunitního vzdělávání, a zpřístupnili tak vzdělání zranitelným a znevýhodněným dětem. Rahila jednu z těchto tříd navštěvuje a nyní chodí do první třídy.
Od té doby se naučila číst, psát a kreslit a je mnohem šťastnější. „Člověk v tísni k nám přišel a byla jsem zapsána do této třídy. Já i moji rodiče se cítíme lépe, protože se mohu vzdělávat. Baví mě paštština a kreslení. Naučila jsem se číst a psát," říká Rahila.
Rahila by ráda chodila do školy i nadále, protože si myslí, že vzdělání je jedinou cestou k lepší budoucnosti. V Afghánistánu však byly střední školy pro dívky před rokem uzavřeny. „Ráda bych se dál vzdělávala a chodila do školy. V budoucnu se chci stát inženýrkou,“ říká Rahila.
Změna života dětí a jejich komunit
Basira, učitelka v komunitní třídě v Šananu, nám řekla, že před založením této třídy byly děti v Šananu negramotné. Pro většinu dětí, zejména dívek, byly veřejné školy daleko, anebo nebyl dostatek školních pomůcek. Dívkám navíc brání v docházce do školy chudoba.
Více než 30 let trvající konflikt rozvrátil afghánský vzdělávací systém, a proto zůstává školní docházka pro mnoho dětí - zejména v odlehlých a venkovských oblastech – jen vzdáleným snem. Podle UNICEFU v roce 2022 chybělo ve škole 4,2 milionu afghánských dětí, z nichž 60 % tvořily dívky.
Kromě toho chudoba, přírodní katastrofy, nedostatečné financování školství a současné zákazy vzdělávání dívek připravily miliony dětí o možnost chodit do školy.
Během loňského roku pomohl Člověk v tísni s finanční podporou Afghánského humanitárního fondu (AHF) 9 555 dětem (5 068 dívkám a 4 487 chlapcům), aby se mohly zapsat do komunitních tříd.
