„Nemusím být závislá na humanitární pomoci.“ Svépomocné skupiny podporují finanční nezávislost žen v Sýrii

Bandar a její rodina žijí ve dvoupokojovém domě ve vesnici v provincii Idlib. Před válkou žila Bandar kočovným životem, s manželem a dětmi cestovali z místa na místo za prací. Nejčastěji se živili v mlékárenství, nebo bavlnářství. Od časného rána až do večera dřeli na slunci, aby si vydělali dost peněz a mohli v klidu přečkat zimu. Po dlouhých hodinách strávených na polích se Bandar vracela domů, kde se starala o děti. Jejich život nebyl vždycky jednoduchý, ale byli šťastní.

Když začala válka, cestovat za prací už nepřipadalo v úvahu a museli zůstat na jednom místě. Nálety a ostřelování se stále více přibližovaly a nakonec se pod palbou ocitla i jejich vesnice. Narůstat začaly také ceny těch nejzákladnějších věcí, které člověk potřebuje k životu a Bandar s manželem začali mít problém uživit své děti.

„Pracuji, kde se dá, třeba v zemědělství, abych pomohla manželovi vydělat peníze. Občas prodávám použité oblečení. S dětmi jsme také sbírali dřevo a pak ho prodávali. Stejně to ale nestačilo k zajištění všeho, co naše rodina potřebuje," říká Bandar.

Pak se ale dozvěděla o svépomocné skupině. Je v ní celkem 25 žen, které pravidelně přispívají předem stanovenou částkou do společného fondu. Každý týden si losují, která z nich dostane částku z příspěvků jako půjčku. Když zrovna přijde řada na Bandar, nakoupí oblečení z druhé ruky, nebo další zboží a to pak prodává dál.

„V tomhle projektu nejde o přímou finanční podporu a já jsem z toho, jak to funguje nadšená. Chtěla jsem být samostatná. A teď chci, aby ostatní viděli, že to jde. Že se teď zase můžu postarat o své děti, že můžu pomáhat manželovi a že mám svůj malý projekt. Nejde jen o ten zisk, jde i o ten pocit, že jsem produktivní a že se mi daří,” popisuje Bandar.

Mít alespoň nějakou stabilitu v životě a postarat se o své děti, jsou pro Bandar největší priority. Válka ji připravila o živobytí, které kdysi měla, ale díky svépomocné skupině je teď opět schopna svou rodinu uživit.

Ze stejné oblasti jako Bandar pochází i Jamila. Před válkou se živila podobně, cestovala po celé zemi za prací v zemědělství. V měsících, kdy byla práce, se celá rodina stěhovala na farmy na venkově okolo města Hamá. Po vypuknutí války už ale takto dál žít nemohli. Jamilinu rodinu válka zasáhla tvrdě. Jeden z jejích synů byl zabit a další dva byli zraněni. Jamilin manžel měl už před válkou zdravotní problémy, které ho omezovaly při práci. Teď se pro něj ale vydělávání peněz stalo ještě náročnějším.

Díky půjčce ze svépomocné skupiny si mohla založit vlastní podnik na výrobu mléčných výrobků a teď tak může nakupovat více mléka a vyrábět různé druhy jogurtů a sýrů, které pak prodává.

„Motivuje mě to. Je to mnohem lepší, než se muset spoléhat na humanitární pomoc.”

„Je to příjemný pocit, moci pracovat a zabezpečit svou rodinu. Je také příjemné mít něco svého, malý podnik a snažit se jej dál rozvíjet. Cítím se teď sebejistější a lépe se mi obchoduje s ostatními lidmi. Díky tomuto projektu mám teď práci, ale největší úspěch vidím v tom, že posiluje postavení žen a také podporuje lidi v tom, aby byli soběstační,” říká Jamila.

Jamila se obává o budoucnost svých dětí, její podnikání ji ale uklidňuje a představuje pro ni významný předpoklad k tomu, že se o své děti bude moci postarat i v budoucnu.

Děkujeme USAID (BHA) za finanční podporu, díky níž se lidé v Sýrii mohou znovu postavit na vlastní nohy.