„Nepřemýšlej o tom, že bys umřel tady! Musíme se vrátit domů,“ říká Ludmila z Ukrajiny

Publikováno: 1. 7. 2024 Doba čtení: 3 minuty
„Nepřemýšlej o tom, že bys umřel tady! Musíme se vrátit domů,“ říká Ludmila z Ukrajiny
© Foto: Dmitrii Vosimeric

Příběhy uprchlíků z Ukrajiny se od sebe v mnohém neliší – aby zachránili sebe a své blízké, opustili svoji rodnou zemi, aby našli klidnější prostředí. Ludmila z Ukrajiny žije v moldavském Balti už od prvního roku války. Říká, že život uprchlíků je velmi těžký, ale všechny překážky se dají překonat, pokud potkáte dobré lidi.

Válka donutila Ludmilu opustit své rodné město Očakiv na pobřeží Černého moře. Tato oblast byla cílem útoků už od prvních dnů války. Než se Ludmila dostala do Moldavska, snažila se najít bydlení na několika místech v jejím rodném regionu, ale nikde se necítila bezpečně.

Po nějakou dobu žila kvůli častým útokům v koupelně pronajatého bytu. Bylo to totiž jedno z nejbezpečnějších míst, kam se mohla schovat. V koupelně byla většinu těchto dnů, jedla zde, spala, a kvůli sirénám a explozím měla časté panické ataky. Po nějaké době Ludmilu přesvědčil její manžel, aby se přestěhovala do Moldavska, kam utekla také její dcera s vnučkou. Ludmila ale nemohla odjet bez svých čtyřnohých přátel – dvou psů a čtyř koček. Její mazlíčci ji tak doprovázeli na této náročné cestě do neznáma.

V moldavském Balti se usadila ve starším domě, který jí nabídli přátelé její dcery. Ludmila žije ve skromných podmínkách. Přestože je sama uprchlice, zvládla vytvořit ze svého domu místo, kde našly útočiště kromě jejích domácích mazlíčků také další kočky z ulice. Ludmila říká, že svá zvířata nemůže opustit nebo vyhnat, a tak s nimi sdílí své skromné živobytí, často i na úkor svých vlastních potřeb.

Ale když už se situace zdá být kritická, osud přinese Ludmile do života dobré lidi, kteří jí pomohou překonat tyto těžké časy. Ludmilu jsme podpořili v rámci naší pomoci ukrajinským uprchlíkům a moldavským domácnostem, které jim poskytují přístřeší. Těmto lidem jsme pomohli s přečkáním zimy.

„Tuto pomoc mi poslalo samo nebe. V zimě jsem měla mnoho výdajů, účty za energie stále chodily a chodily… Došly mi veškeré zásoby, úplně všechno bylo pryč. A když už jsem byla na pokraji zoufalství, přišla pomoc od vás. Jsem moc vděčná, že jste mi pomohli v těchto těžkých chvílích,“ říká Ludmila.

Přestože o sobě říká, že je silná žena a zvládla překonat mnoho překážek a zvyknout si na nový domov, život mimo domov je pro ni vysilující. Jejím největším snem je vrátit se hned, jak válka skončí. Přestože byla část jejího domu zničena během útoků na Nový rok, říká, že je to stále místo, kde se bude cítit nejvíce doma.

„Upřímně, je pro mě náročné bydlet v cizích domech, nespat ve své vlastní posteli. Nikdy před tím jsem nikam nechtěla cestovat, ani do Evropy, ani nikam jinam na světě. Vše, co s přeji, je mír a vrátit se domů.“

Ludmila říká, že i její známí se těší, až se opět vrátí domů.

„Všichni stále doufáme a čekáme na konec války, abychom se mohli vrátit. Nedávno jsem říkala svému psovi: ani nepřemýšlej o tom, že bys umřel tady! Všichni z nás, kteří jsme sem přišli, se musíme vrátit,“ říká Ludmila.
Už od prvního dne války v Ukrajině je podpora uprchlíků jednou z naších priorit v Moldavsku. Ukrajinským uprchlíkům a moldavským domácnostem, které jim poskytují přístřeší, jsme pomohli například prostřednictvím poskytnutí jednorázového příspěvku €200 na pokrytí účtů za služby a energie. Tento program je financován Evropskou unií v rámci humanitární pomoci ukrajinským uprchlíkům a ohroženým domácnostem v Moldavsku. Jedná se o součást konsorcia "PLACE" financovaného EU společně s organizacemi REACH (IMPACT Initiatives), Acted, NRC – Norskou radou pro uprchlíky a Člověkem v tísni.
Autor: Dmitrii Vosimeric

Související články