„Nyní si mohu dovolit léčbu své ženy,“ říká Sayed. V centrálním Afghánistánu jsme finančně podpořili 3 840 rodin

Publikováno: 20. 9. 2023 Doba čtení: 3 minuty
Projekt CASH FOR NFI ve městě Ghazní, Džaghatu a okrese Malistán v provincii Ghazní.
© Foto: Jallaluddin Adibpoor

Více než 20 let trvající konflikt znemožnil většině vesničanů v obci Yousef ve středním Afghánistánu přístup i k tomu nejzákladnějšímu bydlení. Mnozí z nich jsou proto nuceni posílat své rodinné příslušníky za prací do sousedních zemí.


Sayed Sher Aqa (70) žije s dalšími pěti členy své rodiny ve vesnici Yousef v provincii Ghazni ve středním Afghánistánu. Protože má prasklou bederní ploténku, chodí o holi. Samotné zranění mu také ztěžuje práci na farmě. Loni v létě navíc jeho pozemky zasáhly přívalové povodně, které zničily jeho úrodu. Sayed má dva syny, kteří odešli do Íránu za prací, aby uživili své rodiny.

V loňském roce způsobily silné letní deště velké povodně, které zasáhly mnoho farem a zničily 70 % místní úrody.

„Na začátku jara jsme byli velice šťastní, protože po dlouhém období sucha konečně přišel déšť. Vypadalo to jako dobré znamení pro zemědělskou půdu a těšili jsme se na lepší úrodu. Přívalová povodeň ale všechnu úrodu zničila a my jsme ztratili poslední naději,“ říká Sayed Sher Aqa.

Kvůli postižení nemůžeme pracovat na svých polích

Někteří z vesničanů opustili Yousef a přestěhovali se za prací do města Ghazni, kvůli nedostatku příležitostí se ale vrátili. Nyní většina z nich přežívá jen díky půjčkám z místních obchodů, od příbuzných a přátel. „Poté, co jsem přišel o svou půdu, zůstal jsem bez příjmu. Nezbývá mi tak nic jiného, než si půjčovat od příbuzných a přátel žijících v Kábulu nebo Íránu. Měl jsem v plánu opustit vesnici a přestěhovat se do města Ghazni. Myslel jsem si, že by si tam našli práci i moji synové, ale žádnou se jim najít nepovedlo. Vrátili jsme se proto zpět do naší vesnice a krátce na to jsem své dva nejstarší syny poslal do Íránu,“ říká Sayed.

Sayed v minulosti pracoval na obdělávání půdy spolu se svou ženou. Nyní však mají oba problémy s páteří a ani jeden práci na poli nezvládá. „Tato pomoc pro nás byla klíčová a přišla opravdu ve správný čas. Díky ní můžu nyní zaplatit účty za lékaře a léky pro sebe i svou ženu. Daří se mi pokrýt i nejdůležitější každodenní výdaje mé rodiny,“ říká Sayed. 

Moje žena se opět může postavit na nohy

Nedávno jsme Sayeda v rámci našeho projektu financovaného Afghánským humanitárním fondem podpořili částkou 11 110 afghánských dolarů (cca 3 240 Kč). Společně jsme mu poskytli hotovost na pokrytí základních životních potřeb. „Pracovníci Člověka v tísni udělali v našich vesnicích průzkum a vybrali mě, abych dostal peníze. Použiju je na zaplacení léčby pro svou ženu, protože se nemůže hýbat, ani stát,“ říká Sayed Sher Aqa.

 
„Z podpory ČvT jsme nadšeni, zejména moje žena; věří, že jí tato pomoc pomůže se postavit na nohy a uzdravit se. Já mám také radost, protože teď se alespoň na krátkou dobu mohu cítit pohodlně a vidět, že moje žena může stát a chodit a pomáhat na farmě,“ dodává.

Díky financování z Afghánského humanitárního fondu poskytujeme peněžní pomoc v podobě nepotravinových položek pro více než 3 840 domácností: 529 domácností vedených ženami a 3 311 domácností vedených muži v okresech Ghazni, Jaghatu a Malistan v provincii Ghazni. Každé vybrané osobě jsme v rámci projektu poskytli 11 110 AFG (cca 3 240 Kč) v hotovosti. Podle rozhovorů s podpořenými osobami využilo 89 % z nich tuto pomoc především na nepotravinové položky. To jim pomohlo pokrýt základní potřeby a umožnilo jim použít zbývající úspory na naléhavé výdaje, jako jsou potraviny, zdraví a přístřeší. 

Pokud jde o nouzovou pomoc, je Afghánistán po více než čtyřech desetiletích konfliktů, nestability a přírodních katastrof jednou z nejzranitelnějších zemí. Podle zprávy UNOCHA potřebovalo 10,9 milionu lidí nouzové přístřeší a nepotravinovou pomoc. Pomoc v oblasti ochrany a bezpečí potřebovalo 16,2 milionu lidí. 

Autor: Jallaluddin Adibpoor, ČvT Afgánistán

Související články