Očima humanitární pracovnice v Etiopii: Devětadvacetiletá Genet pomáhá v předních liních

Co tě přivedlo k této práci?

Než jsem začala pracovat pro Člověka v tísni, pracovala jsem pro místní nevládní organizaci a tam jsem si poprvé vyzkoušela práci s lidmi žijícími v extrémní chudobě. V té době se začaly vyostřovat etnické konflikty mezi zónami Gedeo a West-Guji a ty vyústily ve vnitřní vysídlení lidí, kterým zůstalo buď jen velice málo na živobytí nebo také vůbec nic. Poskytli jsme jim pomoc a podporu a ten pocit, který jsem z toho měla, byl nepopsatelný. Věděla jsem, že chci touto cestou pokračovat a lidem nadále pomáhat. Na téhle práci mě láká právě to, že nastávají situace, kdy je třeba lidem dodat pomoci velice rychle. Takže když se mi naskytla příležitost pracovat pro humanitární programy Člověka v tísni, neváhala jsem.

Co je pro tebe nejproblematičtější při poskytování humanitární pomoci?

Čas. Před čtyřmi měsíci jsem porodila své první dítě a teď žije s mými rodiči v jiném městě. Moje práce je velmi náročná a často pracuju celý den, syna tedy mohu vídat jen o víkendech, když přijedu do města, kde žijí mí rodiče. V neděli večer zas musím jet zpět do oblasti Yirgacheffe. Je to trochu složité časově si vše naplánovat, ale pomáhá mi vědomí, že má práce má význam a pomáhá vyšším cílům. Pracuji také proto, že musím vydělávat peníze a živit svou rodinu.

S jakými problémy se v každodenním životě potýkáš?

Při mém způsobu práce se často objeví problém související s bezpečností v oblastech, kde působíme. I když si vždy zjišťujeme momentální bezpečnostní stav předtím, než se vydáme do terénu, občas je těžké předpovědět vývoj konfliktu.

Dalším problémem bývá přístup do oblastí, ve kterých poskytujeme pomoc, protože ten může být kvůli špatnému počasí opravdu těžký. Skoro neustále tady prší a kvůli tomu buď nemůžeme naše návštěvy v terénu uskutečnit nebo, když se na do těchto oblastí dostaneme a prší, musíme ještě pěšky ujít dlouhou cestu do odlehlých vesnic. To může trvat celé hodiny a někdy je to nebezpečné.

Navíc mě má rodina nepodporuje tak, jak bych si přála. Domnívají se, že taková práce je pro ženy moc nebezpečná a nehodí se pro ně, zvlášť v době COVID-19.

Co je pro tebe nejproblematičtější při poskytování humanitární pomoci?

Čas. Před čtyřmi měsíci jsem porodila své první dítě a teď žije s mými rodiči v jiném městě. Moje práce je velmi náročná a často pracuju celý den, syna tedy mohu vídat jen o víkendech, když přijedu do města, kde žijí mí rodiče. V neděli večer zas musím jet zpět do oblasti Yirgacheffe. Je to trochu složité časově si vše naplánovat, ale pomáhá mi vědomí, že má práce má význam a pomáhá vyšším cílům. Pracuji také proto, že musím vydělávat peníze a živit svou rodinu.

Jaké zkušenosti jsi během této práce získala?

Že věci nejsou vždy takové, jak se jeví. Můj první dojem byl, že humanitární práce při mimořádných událostech je složitá a problematická. Zpočátku jsem o svých schopnostech pochybovala a bála se, že nezvládnu práci, která se ode mě očekává. Brzy jsem si ale uvědomila, že když svou práci milujete a děláte ji naplno, je snadná. Máme dobré koordinátory a spřátelila jsem se se členy týmu, takže vše probíhá hladce.

Změnila tě práce v humanitární oblasti´? A pokud ano, jakým způsobem?

Ano, změnila mě, vím toho víc o humanitárním programu a o tom, jak to funguje. Díky mým zkušenějším kolegům jsem porozuměla také mnoha dalším aspektům této činnosti. A v neposlední řadě jsem díky této práci silnější a odolnější, za což můžou především drsné podmínky, ve kterých pracujeme.

Jaké problémy přinesl do tvého osobního života COVID-19?

I když dodržujeme všechna nezbytná opatření, abychom zabránili přenosu viru při práci, občas mám strach, že virus přinesu domů, protože každý týden cestuji veřejnou dopravou z města do města. Má rodina dříve pronajímala byt pro studenty, ale kvůli COVID-19 se školy uzavřely a studenti se vrátili domů. Takže ten byt, který nám dřív generoval nějaký příjem, je teď prázdný a já jsem pod tlakem, že za této nelehké situace a ve své nynější situaci s malým dítětem nemám jinou možnost než pracovat.