Ostrov bez ryb

Nedostatek potravin, kterému čelí kubánské obyvatelstvo, by byl méně závažný, kdyby se represe ze strany vlády nedotkly obchodu s rybami. Rybáři na Kubě jsou nuceni dodržovat obrovské množství pravidel a předpisů, pokud chtějí přínést ryby na stůl rodinný stůl. Za nedodržení pravidel hrozí přísné sance od pokut až po mnohaleté tresty odnětí svobody.

Pro řadu obyvatel zátoky Honda Bay je rybářství životním stylem. Většina volí toto povolání kvůli pocitu svobody spjatému s vlastnictvím lodi a s možností každodenně vyplouvat na moře. Často rybařili i jejich prarodiče a rodiče, toto povolání se dědí z generace na generaci.

Mezi omezení, se kterými se rybáři potýkají, patří komplikace při získávání licencí, možnost lovit pouze o víkendech nebo zákaz chytání humrů a dalších druhů ryb. Dále smějí ulovit pouze 15 kilo ryb denně a je zakázáno používat sítě. První porušení těchto pravidel se trestá pokutou 10 000 pesos a zabavením rybářského vybavení. Druhé už končí trestním řízením.

Tato omezení donutila mnoho rybářů lovit tajně. „Vyjíždíme na zchátralých člunech, vyhýbáme se policii a snažíme se chytit, co se dá. Za ten risk to stojí,“ říká jeden z tajných rybářů. „Omezení jsou totiž příliš velká na to, aby si kdokoli z rybářské komunity vydělal na živobytí.“

Ministerstvo obchodu oznámilo ve veřejnoprávní televizi své zdůvodnění těchto kroků tak, že důvodem tolika omezení je zachování rybí populace. Prezident Manuel Diaz-Canel vydal prohlášení, že ryb prostě není dost pro všechny. Vicepremiér Jorge Luis Tapia Fonseca zopakoval něco, s čím přišel Fidel Castro už v 90. letech, totiž že by si lidé prostě mohli postavit akvárium na dvorku nebo na terase svého domu a „chovat ryby doma“. 

Pravda je ovšem taková, že ryb je dost. Pravým důvodem je, že kubánská vláda chce všechny držet na uzdě v každém aspektu jejich života. Volný rybolov s sebou nese určitou úroveň osobní nezávislosti, což vláda svým občanům netoleruje.