Pět příběhů z dnešního Afghánistánu: Jak se nyní žije v zemi pod Hindúkušem?
Publikováno: 1. 10. 2021 Doba čtení: 4 minutyKonflikt, sucho a ekonomická nestabilita sužují obyvatele Afghánistánu. S blížící se zimou nemají některé rodiny ani přístřeší, které by je ochránilo před nastávajícím mrazem.
Humanitární situace v zemi se zhoršuje a Člověk v tísni proto nedávno zpovídal vnitřně vysídlené lidi v Mazáre-Šarífu a Kábulu, aby zjistil, jaké jsou jejich největší potřeby. Z rozhovorů vyplynulo, že hlavními problémy jsou nejistota, chudoba a zadlužení domácností. Téměř všichni dotazovaní uvedli, že si vůbec nedokáží představit, jaká je čeká budoucnost a všichni se bojí o své děti.
Dnes trpí miliony Afghánců a každý z nich má svůj příběh. Tady je pět z nich:
Toorpekai: Jen jeden kousek chleba pro děti
V současné době je v Afghánistánu vysídleno 5,5 milionu lidí včetně Toorpekai. Její dům v oblasti Balch ve stejnojmenné provincii byl před dvěma lety zničen při leteckém útoku. „Kvůli bezpečnosti jsem musela z oblasti odejít a přestěhovat se do Mazáre-Šarifu. S sebou jsem vzala své čtyři děti,” vypráví. „Jsou to dva roky, co mě manžel nechal s dětmi samotnou. Byl závislý na drogách a jeho rodiče nás vyhodili z domu.” Toorpekai říká, že teď hlavně potřebuje bydlení, jídlo a základní vybavení pro domácnost. „Opravdu nemáme co jíst. Dnes jsem měla jen 10 afghánských dolarů ($ 0.12), za které jsem koupila dětem jeden kousek chleba.”
Shukria: Žádné peníze, žádné jídlo, jen dluhy
Shukria (30) je matka čtyř dětí, která přišla o svého manžela před dvěma lety. Musela opustit své rodné město v provincii Baghlán a přestěhovala se do města Mazáre-Šaríf, aby sehnala jídlo a její děti se mohly dál vzdělávat. „Bydlíme teď v malé místnosti, kterou nám poskytl můj švagr, ale jídlo a peníze nemáme,” vypráví Shukria a dodává, že poslední tři roky trpí jakousi neznámou chorobou. „Účty za léky mi způsobily obrovské zadlužení.” Shukria se, jako tolik dalších Afghánců, obává, co přinesou příští dny. „Život mám zničený a bojím se o budoucnost svých dětí.”
Nooria: Útěk kvůli válce
Třicetiletá Nooria má tři děti. Téměř před třemi měsíci uprchla z provincie Bámján. „Válka z nás udělala vysídlence a museli jsme se přestěhovat do Kábulu,” říká. „Můj manžel utekl z bezpečnostních důvodů z Afghánistánu a nechal mě samotnou se třemi dětmi.” Nooria nyní žije v malé místnosti, kterou si pronajímá za 1 200 afghánských dolarů (14,5 USD) měsíčně. „Potřebujeme hlavně věcí pro domácnost a peníze na zaplacení nájmu," vysvětluje. „Nevím, co bude s mými dětmi, protože naše budoucnost je nejistá. Vše závisí na tom, zda nám manžel nějak pomůže nebo ne."
Abdul: Ze všeho nejvíce potřebujeme jídlo
„Já pracovat nemohu a můj nejstarší syn je nádeník, jeden den práci najde a druhý ne," říká 71letý Abdul*, otec deseti dětí. „Naší hlavní potřebou je v současné chvíli jídlo.” Kvůli bojům v oblasti uprchl Abdul z provincie Bámján do Kábulu. „Pokud se bezpečnostní situace v zemi zlepší a zas budou pracovní místa, budeme mít v budoucnu lepší život,” doufá Abdul.
Gul Bibi: Jídla nemáme dostatek
„Skutečně nemáme dost jídla na to, abychom jedli třikrát denně,” říká Gul Bibi*, 45 letá matka deseti dětí. Její manžel utrpěl loni mrtvici a následně byl propuštěn ze školy, kde učil. Její nejstarší syn je duševně nemocný a nemůže pracovat, takže Gul Bibi je jedinou živitelkou rodiny. „Vyrábím doma draky na pouštění a prodávám je do malého obchůdku v naší oblasti. Díky tomu si měsíčně vydělám téměř 2 000 afghánských dolarů (zhruba 24 USD),” říká. Podle Gul Bibi rodinu zadlužily účty za lékařskou péči o manžela a syna. „Opravdu nevím, jaká bude naše budoucnost," dodává.
Člověk v tísni bude v Afghánistánu dál pomáhat
Člověk v tísni působí v Afghánistánu od roku 2001. Za tu dobu jsme přímo pomohli více než 1,3 milionu lidí, z toho 123 288 lidem jen v roce 2020. V této chvíli, kdy Afghánistán potřebuje pomoc nejvíc, rozhodně nemáme v plánu odejít.
„Naší základní podmínkou pro plné obnovení naší práce v Afghánistánu je, že budeme moci svými aktivitami podporovat ženy a zároveň bude ženám umožněno pracovat volně vedle mužů v týmu Člověka v tísni," říká Klára Mičkalová, ředitelka ČvT pro Afghánistán. „V situaci, kdy 80 % všech vysídlených osob tvoří ženy a děti, je tento přístup jediným způsobem, jak efektivně poskytovat humanitární pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebují, a zároveň dodržovat základní humanitární principy," dodává.
Můžete nám pomoci nadále podporovat obyvatele Afghánistánu prostřednictvím výzvy pro pomoc Afghánistánu , díky níž se již podařilo vybrat více než 3,5 milionu Kč.
* Všechna jména byla z bezpečnostních důvodů změněna
