Dětem musíte dát pocit, že se jim něco povedlo, říká naše kolegyně z Chomutova
Publikováno: 9. 6. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Malé krůčky jsou důležité a mohou být začátkem velkých úspěchů. Myslím, že především v naší práci je třeba oceňovat i drobnější úspěchy „našich“ dětí. Dát jim pocítit, že se jim něco povedlo. Na první pohled se může zdát, že se jedná o drobnost, která nestojí za řeč, ale tak to není. Jsem toho názoru, že se kluci a holky často setkávají s pocitem neúspěchu a jejich okolí jim to mnohdy nevybíravě dává najevo. Školní neúspěchy mohou vést i k zanevření na vzdělávání obecně, a to je něco, čemu bychom se měli pokusit zabránit.
Liliana chodí do 1. třídy ZŠ a spolupracuji s ní 3 měsíce. Má problémy se čtením. Jsou pro ni náročná některá písmenka z abecedy, která se buď neučila kvůli absenci ve škole nebo ji standardní výuka nestačila k zapamatování a pochopení písmene. Konkrétně u čtení: Pokud nebyla schopna rozklíčovat všechna písmena, tak už slovo neuměla přečíst. Náročné a zprvu téměř nemožné bylo pro ni spojit písmena ve slabiku, natož ve slovo. Také se hůře soustředí, což v konečném úsilí nepomáhá. Paní učitelka doporučuje žákyni poslat na speciální školu, proto v této oblasti pocit úspěchu Lili pravděpodobně moc nezažila.
Z počátku naší spolupráce jsem cítila, že je Lili ze čtení nervózní a snaží se mu ze všech sil vyhnout. Vymýšlela všelijaká témata, která by se dala řešit namísto slov ze Slabikáře a jiných úkolů a cvičení. S odstupem času jsem v tomto ohledu zaregistrovala změnu, více se snaží držet probíraného tématu a třeba dočíst slovo nebo dokončit krátké zadání, než si dáme pauzu, aby mohla vypovědět nějaký svůj dojem. Společně se snažíme domlouvat, na čem je dobré pracovat, aby se jí zvýšila šance dosáhnout větší školní úspěšnosti. Jedním z nástrojů pro podporu soustředění je střídání činností.
Lili se nyní z vlastní iniciativy snaží číst
Po 3 měsících vnímám v tomto ohledu pokrok/úspěch v několika oblastech. Lili se snáze pouští do čtení, párkrát i po tom, co jsme jej procvičovaly si přinesla knihu říkanek a z vlastní iniciativy se snažila znovu číst. Zprvu občasná neochota spolupracovat se proměnila ve snahu, a proto mám dojem, že se v učení již cítí o něco lépe. Věnovaly jsme se průběžně problematickým písmenům. Nyní jí stále některá písmena dělají potíže, ale obvykle je schopná na ně přijít sama, většinu už určí bez problému a snáze je přečte ve slově.
Jako motivační nástroj používám především pochvalu, kdy si snažím všímat drobných i větších úspěchů v průběhu doučování a spolu s tím, co je třeba ještě zlepšit a hlavně to, v čem se již zlepšila. Na pochvalu reaguje Lili velice kladně a mám dojem, že ji motivuje pro další práci a obecně pro snahu na sobě pracovat.
Každá zvládnutá překážka, ať je jakkoliv velká či malá, stojí za povšimnutí. Protože dítě vnímá, že čte pomaleji než ostatní, že některá písmenka neumí nebo že je nepíše správně. Na chyby je často někdo upozorní, ale pochválí někdo takové dítě, když se naučí psát u písmene “K” správně kličku, že přestalo přetahovat z řádků nebo snad když si ve slovech přestalo plést “d” a “b”? Za takovou drobností může někdy stát spousta úsilí, a přitom se to obecně může brát jako samozřejmost. Tento problém se zdaleka netýká jen naší cílové skupiny, ovšem právě s ní si uvědomuji, jak je důležité umět najít na dětech každý takový malý drobeček, pokrok, který je třeba vzít na vědomí. Aby ti, kteří nemají snadnou životní situaci a z nějakého důvodu se jim ve škole nedaří, se mohly cítit úspěšné.