Podporujeme drobné podnikatele v poválečném Iráku

V době vrcholících bojů hledaly rodiny z Bejdží, ležícího 130 kilometrů severně od Bagdádu, útočiště v jiných oblastech, hlavním cílem mnoha vysídlenců byl relativně bezpečný Kirkúk. Přetrvávající nejistota v oblasti Bejdži však návrat obyvatelstva do města Bejdží zpomaluje. Podle nejnovějších údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se do Bejdží vrátilo jen asi 15 % obyvatel, tedy přibližně 31 530 osob.

Od ztrát ke kráse 

Mezi těmi, kteří se vrátili je i Safa, 25letá žena, která se svou rodinou uprchla do Kirkúku. Po smrti otce se stala jedinou živitelkou pětičlenné rodiny. Do Bejdží se vrátili poté, co bylo město osvobozeno od Islámského státu. Safa, která se vždy zajímala o líčení, snila o otevření kosmetického salonu. S naší podporou financovanou UNDP, KfW a BMZ získala podnikatelský grant, který jí umožnil splnit si svůj sen. Během čtyř měsíců si úspěšně založila svůj kosmetický salon. 

„Od dětství miluji líčení, vše jsem hned na sobě zkoušela. Měla jsem jen jedno zrcadlo a pár šminek,“ říká Safa. Když získala finanční podporu, koupila si nové zrcadlo, dvě křesla, kadeřnické umyvadlo a další pomůcky do salonu. 

„Dříve jsem líčila rodinu a přátele, ale když jsem si otevřela salón, začalo si mě všímat více lidí z venku. Vyvěsila jsem si plakát a svou práci dokonce propaguju na Instagramu a Facebooku,“ dodává. Safa se zúčastnila našich koučovacích sezení a školení o stimulaci růstu podnikání, kde se naučila marketing a účetnictví. „Před otevřením tohoto salonu jsem měla drobné příjmy a nebyla jsem schopná zajistit vše, co moje rodina potřebuje. Měla jsem sotva jednoho nebo dva zákazníky měsíčně. Nyní se však příjem hodně zvýšil a já přemýšlím o nákupu dalšího náčiní. Také bych se ráda naučila další věci spojené s kosmetikou.“ 

Safa, podle své matky, prolamuje společnské normy. Vidí take potenciál v zapojení více žen do pracovního procesu. „Cítím hrdost, když slyším, jak hezky lidé o mé dceři mluví. Je velmi milá a ambiciózní,“ říká. Safa také spolupracuje s obchody, které prodávají šaty. Uzavírá s nimi dohody o výměně služeb.

Safa, která si prošla vysídlením a přežila válku, je dnes úspěšnou majtelkou kosmetického salónu. Podobný příběh prožívá i mladý manželský pár, který se rozhodl řešit problém znečištěné vody v jejich sousedství.  

Potřeby vytváří nové příležitosti

Aline a Athir, kterým je 22 a 23 let, si uvědomili, že jejich okolí čelí problémům spojeným se špinavou vodou a tak začali přemýšel nad řešením této situace. „Bejdží je chudé město a lidé, kteří zde žijí, mají omezené příjmy a většinou se nechávají najímat jako námezdní dělníci,“ vysvětluje Athir. Předtím než Athir se svou ženou zrealizovali svůj projekt, si museli místní obyvatelé pronajímat auto, kterým jezdili pro balenou pitnou vodu, což jim způsobovalo další měsíční náklady a to přibližně 6 000 iráckých dinárů (přibližně 105 Kč). 

Aline se zúčastnila našeho školení o podnikání, kde se naučila jak projekt vést a propagovat. Rodina původně nevěděla jak stroj ovládat. „Navštívil mě inženýr z Bagdádu, který přede mnou stroje obsluhoval a učil mě, jak je používat, jak je čistit a jak měřit kvalitu vody. Teď už umím všechno obsluhovat sám,“ vysvětluje Athir. 

„Před tímto projektem pracoval můj manžel jako dělník. Neměli jsme pořádný příjem. Když pracoval, měli jsme peníze, když nepracoval, neměli jsme nic,“ říká Aline. Díky našemu grantu jsou nyní Aline a Athir finančně nezávislí a mají stálý příjem. 

Through our training and coaching, the couple are promoting their work on social media. They even distributed water containers for free on the first two days of operations. “We are gaining more customers with time. Our good reputation is the key. Some people do not have the money to buy containers, so we give them for free so they can refill,” adds Athir.

Díky našemu školení a koučování manželé propagují svoji práci na sociálních sítích. První dva dny provozu dokonce zdarma rozdávali galony s vodou. 

 „Pocházíme z této oblasti a chápeme, jakými těžkostmi lidé procházejí, a chceme jim pomoct.“ Athir hovoří o tom, že by časem rád své podnikání rozšířil. „Přemýšlím o tom, že bych založil rozvážkovou službu a začal rozvážet vodu do domů. Potřebujeme také stroj na mytí a sterilizaci nádob pro opakované použití.“

„Každý projekt, který pomáhá lidem, je požehnáním od Boha,“ uzavírá Aline.  

Od vysídlení k úspěšnému autoservisu

Hamad, který původně vystudoval účetnictví, musel s manželkou a synem uprchnout z Bejdží. Důvodem byly útoky ISIL na město. Hamad se musel naučit jinému povolání, aby uživil rodinu, a tak se rozhodl stát se automechanikem.

„Pracoval jsem jako zaměstnanec v auto dílně a chtěl jsem odejít pracovat jako dělník, protože jsme nedokázali z mého platu vyžít,“ vysvětluje Hamad. „Můj tehdejší šéf mě přesvědčil, abych se nesoustředil na peníze, ale spíše na zkušenosti, a jsem rád, že jsem jeho radu poslechl.“

V roce 2016 se Hamad rozhodl vrátit s rodinou do Bejdží a otevřít si autoservis. „Neměl jsem skoro žádné vybavení a všechno jsem dělal ručně. Jednoduchý úkon mi trval dlouho a mohl jsem pracovat vždy jen na jednom autě,“ vysvětluje. 

Později požádal o grant na nákup nářadí. Díky finanční podpoře si mohl koupit nejen nové vybavení, ale také se naučil efektivně řídit svůj podnik.“ Díky školení, které jsem získal od Člověka v tísni, jsem se naučil, jak zacházet s financemi, jak lépe propagovat dílnu, jak se vyrovnat s konkurencí a jak se chovat ke svým zákazníkům,“ dodává.  

Finanční podpora byla pro Hamadův autoservis zásadní. Mohl si nakoupit základní vybavení, které mu dříve chybělo, a to zkrátilo dobu potřebnou pro každý úkon a nyní může pracovat na dvou vozech současně, čímž si zvýšil počet zákazníků i příjem. Přesto, že se Hamad potýká s problémy s elektřinou, používá automatické stroje. „Potřeboval bych i váhu pro auta. Stále se snažím rozvíjet své schopnosti a rád bych si koupil i větší garáž,“ vysvětluje.

Hamad má ve své dílně také dva učně, kteří se od Hamada učí opravovat auta.

Navzdory problémům, s nimiž se lidé vracející se do svých rodných měst v Iráku potýkají, dostává se jim pomoci od Člověk v tísni (ČvT) s finanční podporou Rozvojového programu OSN (UNDP), Německé vlády - prostřednictvím Německé rozvojové banky (KfW) a Spolkového ministerstva pro rozvoj (BMZ).