Pracovat jako humanitární pracovník nikdy nebylo nebezpečnější
Publikováno: 11. 8. 2021 Doba čtení: 4 minuty
Člověk v tísni si každoročně 19. srpna na Světový den humanitární pomoci připomíná zavražděné kolegy a skládá poklonu všem humanitárním pracovníkům, kteří riskují životy při práci ve válce, či po přírodních katastrofách. Pracovat jako humanitární pracovník nikdy nebylo nebezpečnější.
Údaje z databáze Aid Worker Security ukazují, že humanitární pracovníci jsou stále ohroženější skupinou. Rok 2019 byl nejhorším zaznamenaným, co se týče počtu útoků - bylo napadeno 481 humanitárních pracovníků, z čehož přibližně 42 % zabitých byli zdravotničtí pracovníci. Loňský rok byl téměř stejně nebezpečný; 108 zabitých, 242 zraněných a 125 unesených lidí. Celkem bylo v roce 2020 při 276 samostatných incidentech napadeno 475 pracovníků na celém světě.
"Statistiky opět potvrzují, že většina obětí velkých útoků jsou místní zaměstnanci," řekla Lauriane Gauny, zástupkyně ředitele humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni. "Je tedy na humanitárních organizacích, aby udělaly vše, co je v jejich silách, k ochraně těchto klíčových a ohrožených zaměstnanců."
V roce 2019 bylo nejvíce útoku zaznamenáno v Sýrii. K dalším velmi nebezpečným zemím patřili v roce 2019 a 2020 Jižní Súdán, Demokratická republika Kongo, Afghánistán, Středoafrická republika a Mali. Člověk v tísni pracuje ve většině z nich.
Od roku 2012 bylo při práci zabito šest našich syrských kolegů. V červnu 2015 bylo zavražděno devět našich kolegů v Afghánistánu, to byla největší tragédie v historii Člověka v tísni. "Všude, kde pracujeme, je náš závazek vůči příjemcům pomoci velmi silný, ale náš závazek k zabezpečení zaměstnanců je vždy prioritou číslo jedna,“ říká Gauny.
"Neustále posilujeme již přísné bezpečnostní protokoly, investujeme do preventivních opatření a školení, abychom minimalizovali rizika pro naše kolegy," vysvětluje Gauny.
Místní zaměstnanci Člověka v tísni navzdory všem rizikům zůstávají odhodláni pomáhat svým spoluobčanům.
Mohammad, koordinátor humanitární pomoci v Afghánistánu říká, že doposud byl největším problémem vleklý konflikt a s ním spojená nejistota. Co se bude dít po převzetí moci v zemi Talibánem, si netroufá odhadovat nikdo. Pokud to bude alespoň trochu možné, bude se snažit pomáhat dál lidem, které trápí Covid 19, nedostatek jídla, čisté vody a dopady změny klimatu.
Ze zaznamenaných incidentů v loňském roce tvořili místní zaměstnanci 95 % všech obětí
Za tímto faktem může být důsledek cestovních omezení souvisejících s nemocí COVID-19, což mezinárodním zaměstnancům stále více ztěžuje volný pohyb mezi zeměmi. Tento trend jen zdůrazňuje význam našich místních kolegů. Bez nich by organizace jako Člověk v tísni nemohly fungovat.
Člověk v tísni poskytuje humanitární a rozvojovou pomoc ve více než 20 zemích světa. "Z celkového počtu 1672 žen a mužů, kteří s námi v loňském roce pracovali a poskytovali lidem humanitární a rozvojovou pomoc, bylo jen 140 expatů," říká Gauny. "V tomto kontextu jsou místní zaměstnanci opravdu nenahraditelní.
V mnoha případech žijí místní zaměstnanci přímo uprostřed krizí, které sami pomáhají řešit. „Moje práce mě přivedla blíže k lidem a jejich utrpení, zejména k vdovám a těm, kteří nemají žádný zdroj příjmů,“ říká Om Ruba, pracovnice humanitární pomoci v Sýrii. „Čím více jsem viděla, v jakých podmínkách tito lidé žijí, tím více jsem byla odhodlána jim pomoci."
„Být v terénu, vidět lidi čekat na pomoc, vidět radost v jejich tvářích, to mě opravdu motivuje. Pamatuji si, jak jsem byl sám v této situaci. Cítím, jak jsou lidé rádi, když jim pomůžeme a vidí, že jsme na ně nezapomněli,“ říká Ivan, koordinátor iráckého projektu obživy.
PRACOVAT JAKO HUMANITÁRNÍ PRACOVNÍK NIKDY NEBYLO nEBEZPEČNĚJŠÍNásilí na vzestupu
Zločinci se na pracovníky humanitární pomoci zaměřují stále častěji. V roce 2021 bylo doposud na humanitární pracovníky na celém světě spácháno 104 velkých útoků. „Vidíme nárůst množství útoků proti humanitárním pracovníkům v etiopské oblasti Tigray a také v Afghánistánu,“ říká Gauny. Podle databáze Aid Worker Security střelba a útoky na humanitární pracovníky v roce 2020 dramaticky vzrostly a útoky, k nimž docházelo i v oblastech, kde není válka, naznačovaly rostoucí násilí. Místní kolegové z Člověka v tísni však vidí i další problémy. Shalik Ram Ghimire, pracovník Člověka v tísni v Nepálu, pomáhá s řešením následků zemětřesení, záplav, sesuvů půdy a nemoci COVID-19. „Protože pracujeme převážně ve venkovských kopcovitých oblastech, musíme cestovat pěšky, abychom se dostali k lidem v odlehlých vesnicích, kde nejsou silnice. Během monzunového období je dojíždění obtížné. Někdy musíme po svých přejít i oblasti aktivních sesuvů půdy, což může být riskantní a nebezpečné."
"Být humanitárním pracovníkem znamená, že musíte každý den odevzdat 110 % sebe sama. Zároveň je to také ta největší odměna," říká Shirag Krouzian, terénní asistentka, která pomáhá lidem vysídleným v důsledku konfliktu v Náhorním Karabachu. "Když vidíte lidi, kteří trpí, protože nemají jak uspokojit ani své základní potřeby, musíte si sáhnout za hranice svých možností."
U příležitosti Světového humanitárního dne skládáme poklonu našim kolegům jako jsou Shurag, Shalik, Ivan, Om, Mohammad a všichni ostatní, kteří riskují své životy, aby pomohli druhým. A vzpomínáme na ty z nás, kteří při humanitární práci přišli o život.
