Představujeme Osobnosti Člověka v tísni: Jan Kamenický

Jan Kamenický se narodil 2. října 1965 v Praze.

Od mládí chodil do skautského oddílu. Vystudoval technickou kybernetiku na ČVUT a od roku 1997 pracuje jako finanční ředitel Člověka v tísni.

Dětství, dospívání a oddíl KRUH

Dětství strávil v kruhu milující, pečující rodiny a vždy měl dost času na sebe, přírodu, kulturu. V sedmi letech začal chodit do oddílu KRUH, jenž byl založen jako skautský, později fungoval pod různými krycími organizacemi a dnes je začleněn v Lize lesní moudrosti – Woodcraftu. Oddílu a jeho myšlenkám svobody, pravdy a přátelství se plně oddal.

Studentská léta

Vystudoval gymnázium a pokračoval na Elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor technická kybernetika. Ve svobodnějších dobách by možná volil spíš humanitární obor, nicméně na tamější technice panovalo v polovině osmdesátých let volné a svobodné vysokoškolské prostředí, které mu hodně dalo. Technické myšlení a kybernetický pohled na svět mu zůstaly a dodnes z nich těží.

Bytové přednášky Petra Pitharta

Jako mladý hodně sportoval a také spoluvedl a poté vedl zmiňovaný oddíl KRUH. Právě díky oddílu mohl začít docházet na bytové přednášky u Petra Pitharta, kde se mu otevřel skvělý zdroj dalšího poznání.

Přelomový sametový rok 1989

S kamarády z oddílu začal na konci 80. let chodit na protirežimní demonstrace a během sametové revoluce pracoval ve stávkovém výboru.

V roce 1990 navíc dovedl rodný oddíl do Ligy lesní moudrosti – Woodcraftu.  

Vojna, práce v ČKD i Grundigu

Po škole absolvoval klasickou vojenskou službu, poté nastoupil do ČKD, kde pracoval v konstrukci. Firma však tou dobou směřovala k úpadku, a proto vyzkoušel práci v několika dalších menších firmách, kde se živil komerčním inženýringem. V první polovině 90. let pak vedl českou divizi německého výrobce kancelářské elektrotechniky Grundig.

Nástup do Člověka v tísni

Na konci roku 1996 dostal nabídku od Tomáše Pojara, tehdejšího nastupujícího ředitele Člověka v tísni, aby organizaci vedl finance. Na argument, že o takové práci skoro nic neví, Tomáš Pojar odvětil, že toho ví pořád víc než on.

Jan nakonec došel k názoru, že z Grundigu, kde se naučil vést účetnictví, vytvářet finanční plány a řešit daně, přece jen nějaké zkušenosti má, a nabídku vyzkoušet něco nového a jiného přijal.

Ostrý nástup…

Po nástupu do Člověka v tísni v roce 1997 nejprve narovnal účetnictví organizace a zapracoval na výkaznictví. Okamžitě vyměnil účetní firmu; nová, kterou najal, přinesla do zpracovávání financí klid.

…a šok v podobě povodní

Při velkých povodních na Moravě a ve Slezsku v červenci 1997 velmi rychle poznal, jak vypadá práce finančního manažera ve chvíli humanitární katastrofy. Za pochodu se učil, jak komunikovat s veřejností, jak funguje sbírka, jak zaevidovat nejrůznější dary. Jeho angažmá v povodňovém týmu skončilo v roce 1998.

Další projekt? Romský program

Spolu s vedením už nějakou dobu zvažoval dlouhodobou práci v Česku a z této myšlenky se nakonec vyvinul projekt „Romských komunitních center“. Sehnal první peníze, pro vedení projektu našel hudebníka a novináře Vojtu Lavičku a společně v roce 1997 vyškolili prvních pět terénních pracovníků. Projekt se postupem času rozrostl až na celou sekci, která dnes nese název Sociální a vzdělávací programy.

Ještě projekt Varianty… a dost

V roce 2001 spustil vzdělávací projekt Varianty – z původně jednoho velkého výběrového řízení programu Phare vzniklo několik různých aktivit a do dalších let se udržela vzdělávací větev projektu.

Nějakou dobu řídil jak finance, tak romský projekt i Varianty, což bylo dlouhodobě neudržitelné. Organizace v mezičase hodně vyrostla, proto řízení programu delegoval na druhé a dál se zabýval pouze financemi.

Organizace rostla a rostla… až přerostla vlastní účetní kapacity

V polovině nultých let už narostlo množství projektů a finančních dat s nimi spojených natolik, že bylo nutné zavést nový výkaznický systém. Výběrové řízení na nový software vyhrál ERP Navision.

Jan dlouho bojoval s nekvalitním dodavatelem, v roce 2007 se mu tým rozpadal pod rukama, situace zdánlivě neměla řešení. V tu chvíli se potýkal s vážným vyhořením a uvažoval o výpovědi.

Nakonec mu vyšla sázka na ostrý řez: inicioval soudní spor se starým dodavatelem, Člověk v tísni pak tento spor vyhrál a na místo dodavatele vybral novou firmu. Konečně začalo vše fungovat, jak mělo, a dostavil se zasloužený pocit zadostiučinění. Od roku 2008 řídí finanční oddělení s hladce běžícím systémem.

Proměny hierarchie a dialektické skoky

Když Jan do Člověka v tísni nastoupil, čítala organizace 12 zaměstnanců, včetně mladíků na civilní službě. Organizace i při růstu do vyšších desítek lidí měla pořád plochou strukturu vedení, kdy ve vedení programů stáli čtyři ředitelé. Neshody se daly řešit jednoduše.

Několikrát inicioval reorganizaci ve chvíli, kdy společnost přerostla své možnosti, až se postupně dopracoval k pyramidálnímu modelu s jednotlivými sekcemi. Za důležité považuje odvahu sáhnout do stávajících struktur.

„Neziskový mamut“

Připouští, že Člověk v tísni je dnes na české poměry mamut. Těší ho však, v jak efektivní a dobře zorganizované společnosti pracuje, jak jsou jeho kolegové a kolegyně, vlastními slovy, „fundovaní, s tahem na bránu a přes všechny občasné těžkosti schopní dohody“.

Práce pro druhé

Mimo vlastní práci v organizaci pomáhá také jiným, menším neziskovkám. Někdy spolupracuje přímo s nimi, jindy pomáhá narovnávat a kultivovat prostředí, ve kterém nevládní organizace fungují – spolupracuje s Úřadem vlády či jednotlivými ministerstvy, chodí na pracovní skupiny, lobbuje za legislativní změny.

Box, sbor a znovu oddíl

Relaxuje u amatérského boxu a zpěvu ve sboru. A stále se těší z toho, že jeho rodný oddíl přežil v téměř nezměněné podobě a že se rozhodnutí z roku 1990 vstoupit do obnovující se Ligy lesní moudrosti ukázalo jako správné.