Představujeme Osobnosti Člověka v tísni: Šimon Pánek

Šimon Pánek se narodil 27. prosince 1967 v Praze.

Vyrůstal v rodině, která kladla důraz na hodnoty svobody, vzdělání a vlastního přemýšlení. Jeho otec byl vězněn v uranových dolech v Jáchymově a matka se zabývala kunsthistorií. Po rozvodu rodičů se seznámil se světem Charty 77 – matčin nový přítel byl jejím signatářem.

Dětství, dospívání a putování

Jako dítě rád cestoval a tábořil, založil vlastní turistický oddíl Dobromysl. Během studií na přírodovědecké fakultě podnikl několik velkých výprav na Balkán, Kavkaz a Sibiř, ke Kaspickému moři. V roce 1988 se zúčastnil své první demonstrace na Václavském náměstí.

Studentský vůdce během sametové revoluce

Od té doby se více společensky angažoval. S Martinem Klímou, Jiřím Dienstbierem mladším a Markem a Martinem Bendovými založil na počátku roku 1989 nezávislou studentskou organizaci STUHA, která pomohla zorganizovat demonstraci na pražském Albertově 17. listopadu téhož roku. Demonstrace a následného pochodu do centra se však nezúčastnil – byl na brigádě na Šumavě. Po zprávách z Národní třídy se do metropole urychleně vrátil a pustil se do práce ve studentském koordinačním stávkovém centru na katedře režie DAMU v Řetězové ulici.

Odchod z politiky

Po velkých demonstracích na Letné a generální stávce pomáhal s Václavem Havlem vyjednat složení nové vlády a ve svobodných volbách v červnu 1990 kandidoval na „nevolitelném“ 13. místě za Občanské fórum v Ostravě. Díky preferenčním hlasům se vyšvihl na místo druhé, hned za lídra kandidátky Václava Klause. Přesto se na politickou dráhu nevydal – mandátu se vzdal a jal se cestovat po světě. Spoluzaložil podnik Sanu Babu, dovážející z Indie a Nepálu textil a stříbrné šperky. Přestože ho bavilo obchody organizovat, nebavil ho samotný prodej a z firmy záhy vystoupil.

Zrod Člověka v tísni

S novinářem Jaromírem Štětinou organizoval ihned po 17. listopadu humanitární pomoc do Rumunska a posléze uprchlíkům z Náhorního Karabachu. V té době spolu začali od základů budovat organizaci, která se později stane Člověkem v tísni.

Nejdříve se propojili s redakcí Lidových novin a v roce 1992 založili Nadaci Lidových novin. Podíleli se na dovozu humanitární pomoci do válkou sužované Bosny, postupně distribuci pomoci rozšířili do dalších zemí světa. Organizace od roku 1994 fungovala pod jménem Nadace Člověk v tísni při České televize. Při povodních na Moravě v roce 1997 začala působit také v Česku a od roku 1999 funguje pod současným názvem Člověk v tísni.

Přestávka na politiku

V roce 1997 Šimon Pánek z Člověka v tísni odešel, kvůli pocitu vyhoření. Po dvouletém angažmá jako poradce v prezidentské kanceláři Václava Havla se však vrátil – více mu vyhovovala svobodnější povaha práce v nevládní organizaci. Dodnes pracuje jako její výkonný ředitel.

V čele Člověka v tísni až dodnes

Postupně záběr Člověka v tísni rozšířil o práci v oblasti lidských práv, zpočátku v Bělorusku a na Kubě, posléze také v Moldavsku, Egyptě či Vietnamu, dále o programy sociální práce a vzdělávací aktivity. 

Osobně se podílel také na humanitární pomoci v Afghánistánu, Bosně a Hercegovině, Čečensku, Kosovu, Pákistánu či Haiti.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 dohlížel na ohromný nárůst zájmu o finanční i materiální pomoc. Pomáhal efektivně organizovat logistiku vlaků dopravujících na Ukrajinu dodávky pitné vody, jídla a hygienických potřeb, výrazně posílil ukrajinský tým, aby bylo možno velký objem humanitární pomoci účinně distribuovat. 

Dojednával také s českou vládou systémová řešení, jak nejlépe zvládnout vlnu ukrajinských uprchlíků, kteří po vypuknutí války do České republiky přicházeli.

Společenské angažmá, členství v porotách a ocenění

V současné době stále pracuje jako výkonný ředitel Člověka v tísni. Je členem Evropské rady pro zahraniční vztahy, zakládajícím členem Evropského partnerství pro demokracii a předsedou správní rady Prague Civil Society Centre. Je také členem poroty Ceny Václava Havla za lidská práva.

Aktivně vstupuje do veřejné debaty v řadě témat, spojených s odpovědností vůči světu, demokracií, lidskými právy a svobodami, postavením menšin či sociální problematikou, která s prací Člověka v tísni souvisejí. Vychází přitom z hodnotového rámce sametové revoluce, tedy budování společnosti, která je založená na pravdě a otevřenosti, která je solidární, inkluzivní, sebevědomá a zodpovědná. Slouží také jako lektor hodnotového a autentického leadershipu.

Jako výrazná společenská osobnost obdržel několik ocenění: medaili Za zásluhy III. stupně (2002) od prezidenta Václava Havla, cenu Evropan roku (2003) od časopisu Reader’s Digest, Cenu Paměti národa (2010) od organizace Post Bellum, Stříbrnou medaili (2021) od předsedy Senátu Miloše Vystrčila či Cenu Arnošta Lustiga (2022) od Česko-izraelské smíšené obchodní komory.

Prezidentem? Děkuji, ne

Přestože je neustále dotazován na případnou politickou dráhu či prezidentskou kandidaturu, v současné době o ní neuvažuje.