Příběh Asthy, nejen jako humanitární pracovnice 🌄
Publikováno: 18. 8. 2022 Doba čtení: 5 minutDnes je Světový den humanitární pomoci a u příležitosti oslav tohoto dne bychom se rádi podělili o příběh jedné naší kolegyně, která pracuje s Člověkem v tísni v Nepálu už od založení zdejší mise.
Seznamte se s Asthou Pradhanang, která se k nám přidala po ničivém zemětřesení v roce 2015. Zemětřesení o síle 7,8 stupně zasáhlo Nepál plnou silou a po něm následovala ještě řada dalších silných otřesů. Bylo to nejhorší zemětřesení, které zemi zasáhlo za posledních 80 let – zemřelo téměř 9 000 lidí, zničeno bylo přes půl milionu domů a změnilo životy statisícům lidí. Ti, aby se dokázali z traumatu dostat, si začali navzájem pomáhat a odporovat se. Astha, v té jí bylo 21 let, si sama začala hledat možnosti, jak svým spoluobčanům pomoci. Poprvé v životě opustila svůj domov v Káthmándú a vydala se na cestu, která vedla k tomu, že je dnes dlouholetou humanitární pracovnicí.
Astha se narodila do rodiny s 13 členy a neměla to snadné. Nikdy nebyla sama mimo domov nebo rodné město. Astha říká: „Jako ženě mi vždy říkali, abych po páté hodině večer nezůstávala venku. Jednoho dne mi zavolali z Člověka v tísni a zeptali se, jestli bych nechtěla pracovat v nejodlehlejší části okresu Gorkha. Pověděla jsem o tom tátovi a on se mě zeptal, jestli jsem si jistá, že to zvládnu. ‚Pustím tě tam,‘ řekl, a v tu chvíli jsem cítila, že to dokáži.“ Po více než sedmi letech stále pokračuje ve své cestě s Člověkem v tísni, vypořádává se s mimořádnými událostmi, oslovuje lidi v odlehlých oblastech a úzce spolupracuje s opomíjenými komunitami.
"Když jsem nastoupila do ČvT, nebylo mým cílem pracovat v tomto odvětví. Svůj první úkol jsem vykonávala v okresu Gorkha a během té doby jsem dostala příležitost pracovat s lidmi žijícími v některých z nejhůře dostupných oblastí Nepálu. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je důležité být humanitárním pracovníkem, který pomáhá při záchraně životů během jakékoli krize nebo katastrofy. Nebylo to jen o práci nebo mé nezávislosti, ale také o mé odpovědnosti vůči lidskosti, která mě motivovala pokračovat,“ vzpomíná Astha.
Na otázku, proč si vybrala kariéru u Člověka v tísni, Astha odpověděla: "Vybrala jsem si ji proto, že tato organizace pracuje ku prospěchu ohrožených lidi v odlehlých oblastech země. Chodili jsme celé dny pěšky, abychom se dostali do postižených míst, oslovili lidi, kteří zůstali pozapomenuti a mají omezený přístup ke službám. Cítila jsem se tam potřebná. Osobně jsem během práce pro Člověka v tísni hodně vyrostla skrze nejrůznější projekty – od zemětřesení po sesuv půdy – a nyní se starám o povodněmi postižené lidi.“ Také dodává: "Po obrovské katastrofě v roce 2015 začali lidé z postižených oblastí žít v dočasných táborech buď na veřejných pozemcích, nebo v pronajatých prostorách, protože neměli žádné jiné bezpečné místo, kde by se mohli usadit. Díky naší podpoře byli vysídlení lidé a domácnosti bez zajištění či ohrožené sesuvy půdy přemístěny do bezpečí.“
Při práci v terénu musela Astha mnohdy pracovat v místech ohrožených přírodními katastrofami, jako sesuvy půdy, zaplavenými oblastmi nebo místy s vysokým rizikem nebezpečí. "Ačkoli to bylo náročné, chápali jsme, že naše přítomnost je tam nezbytná." Práce Asthy vyžaduje, aby hodně cestovala, mluvila se zástupci komunit a setkávala se se zapojenými vládními institucemi. "V terénu, pokud je to odlehlá oblast, bez možnosti ubytování, musíme zůstat s místními lidmi v domech či školách nebo příležitostně v táborech. V době katastrof a v nouzových situacích můžeme zůstat v terénu i měsíc nebo déle. Někdy je sesuvů nebo povodní více a člověk to musí vydržet. I když se setkávám s mnohými překážkami, výsledek mě motivuje u této práce zůstat.“
V prosinci 2019 Astha vážně onemocněla a lékaři ji nedokázali nemoc identifikovat. "Po četných kontrolách mi byl diagnostikován lupus, což je autoimunitní onemocnění. Rozhodla jsem se přerušit svou práci na doporučení mého lékaře. Potřebovala jsem si dostatečně odpočinout a vyhýbat se stresu a slunečnímu záření, které lupus spouští. Nadále jsem nemohla pokračovat ve své práci. Se svým problémem jsem se svěřila vedení a k mému překvapení mi byli všichni nápomocní. Dostala jsem možnost mít flexibilní práci a místo toho, abych skončila, mě velmi podpořili. Vytvořili pro mě vhodné pracovní prostředí a poskytli mi další příležitosti k osobnímu rozvoji. A tak jsem měsíc pracovala z domova bez cestování.“
Momentálně pracuje Astha jako projektová manažerka konsorciálního projektu Udržitelná řešení III. Projekt pracuje s lidmi postiženými povodněmi z provincie Madesh. Cílem je systematicky začleňovat domácnosti, které nevlastní půdu a jsou ohroženy povodněmi, do systému státních grantů, jenž se snaží zvýšit jejich odolnost před povodněmi, během nich a po nich, a to prostřednictvím podpory udržitelných řešení. Přibližně 1,3 milionu nepálských domácností napříč zemí je bez půdy, obzvláště pak ve vysoko položené oblasti Terai (NPC 2020). Přírodní neštěstí, jako třeba záplavy, vytěsňují rodiny i celé vesnice a vedou je ke ztrátě půdy. „Zažila jsem, jak naše malé úsilí může pozitivně ovlivnit životy obyvatel. Tyto pozitivní změny a úsměvy na tvářích lidí mi dávají energii pokračovat v mé práci,“ říká Astha.
Astha věří, že práce humanitární pracovnice ji osobně i profesně změnila. "Když jsem vyšel z města, z komfortní zóny a z okruhu mé rodiny, zažil jsem z první ruky, co to obnáší, jít do odlehlých oblastí a oslovit lidi z ohrožených vesnic. Pracoval jsem na posílení postavení venkovských žen, podporovala jsem jejich práva a zajišťovala jejich zdraví a bezpečnost. Rozuměla jsem jim, lidským hodnotám. Které nás spojují, a začala jsem s lidmi soucítit nebo se k jejich názorům připojovat. Neměli bychom tolerovat, pokud je někomu ubližováno, nebo přihlížet nespravedlnosti. Naopak, měli bychom se ozvat, když je to potřeba, a hájit lidi na něž se zapomíná. Pokud nebudeme jejich hlasem my, kdo bude mluvit za ně a za jejich práva?"
