Vykořisťování se velmi špatně mapuje, lidé prchající z Ukrajiny mu ale budou čelit čím dál častěji, říká expertka
Publikováno: 19. 12. 2022 Doba čtení: 12 minut
Když z Ukrajiny do sousedních zemí začali po únorové ruské invazi proudit statisíce a brzy miliony uprchlíků, odborníci napříč Evropou očekávali, že bude následovat i rozmach obchodu s lidmi. Tři čtvrtě roku od vypuknutí plnohodnotného konfliktu se zatím nejčernější scénáře nenaplnily. Podle Markéty Hronkové, ředitelky nevládní neziskové organizace La Strada, bude ale případů vykořisťování pravděpodobně přibývat. V rozhovoru vysvětluje, proč v Česku právě nyní vzniká pro vykořisťování uprchlíků ideální živná půda, jaký vliv mají na pracovní zneužívání cizinců jejich krajanské komunity, a jak mohou lidé rozpoznat, že se ocitli ve vykořisťující situaci.
Jakou roli hraje Česko v rámci obchodování s lidmi v Evropě?
Většina zemí je co do obchodu s lidmi buď zdrojová nebo cílová, případně tranzitní. Specifikum České republiky spočívá v tom, že je současně zemí zdrojovou, tranzitní i cílovou. Zhruba do roku 2000 bylo Česko jako chudší stát jen zdrojové a tranzitní. Tehdy se to týkalo hlavně žen v sexbyznysu. V souvislosti s přechodem mezi bohatší státy jsme se sice postupně stali i zemí cílovou, ale jelikož vůči státům jako Británie, Nizozemsko, Francie nebo Německo zůstáváme relativně chudší, tak i čeští občané jsou sami stále obchodováni směrem na západ. Tomu pak odpovídá i naše práce. Jsou tu lidé, kteří se vracejí ze Západu a lidé, kteří jsou obchodováni přímo u nás. A každá tato skupina vyžaduje úplně jiné služby a jiný způsob práce.
Už před únorem 2022 žila v Česku silná ukrajinská komunita, řádově dvě stě tisíc lidí. Dá se říci, jestli byli Ukrajinci relativně častější obětí obchodování s lidmi než jiné národnosti?
Rozhodně byli zastoupeni ve všech sektorech, ve kterých obchod s lidmi probíhá, respektive kde existuje nucená práce. Ale třeba Bulharsko a Rumunsko byly zastoupené velmi podobně a tam zase byla ta “výhoda“ pro obchodníky, že u nich platil volný vstup, to znamená, že se nemuselo řešit pašování. Hodně Ukrajinců v Česku pracovalo na takzvaná polská víza, protože v Polsku byla schengenská víza vydávána snáz. Ti, kdo Ukrajincům víza sehnali, jim říkali, že s nimi můžou pracovat kdekoliv v Evropě. Což samozřejmě nebyla pravda, ale penalizace nakonec padla na samotné pracující.
Když k nám na přelomu února a března z Ukrajiny začaly přicházet do té doby nevídané počty uprchlíků, asi jste ve vaší organizaci tušili, co může následovat – začátkem dubna jste tyto obavy nastínila v rozhovoru pro Deník N. Jak vnímáte situaci s odstupem tři čtvrtě roku, naplnily se vaše předpoklady?
Zatím se nenaplnily, ale myslím, že se naplní. V první řadě je třeba říct, že tehdy jsme všichni nějakým způsobem věštili z křišťálové koule. Ne všechno se dá odhadnout a předvídat. My jsme třeba předvídali, že vykořisťování začne mnohem rychleji, nebo přesněji, že se dříve začnou objevovat lidé, kteří se ocitli ve vykořisťující situaci. Zejména ženy, protože ty mezi uprchlíky od začátku převažovaly. Věděli jsme, že to nebude hned, ale odhadovali jsme to třeba na tři, čtyři měsíce, kdy takových případů začne přibývat. To se zatím nepotvrdilo. Zatím. Stejné poznatky máme i ze zahraničí. V Evropě se počet vyšetřování takových případů pohybuje v řádu jednotek. Všichni čekali, že to bude mnohem víc.
Čím si to vysvětlujete?
Já mám trochu strach – ale zdůrazňuji, že je to jen naše vysvětlení – že ty ženy vydrží podstatně víc než v normální situaci. Roli hraje beznadějnost jejich situace, fakt, že s sebou mají děti, že jejich partneři jsou s největší pravděpodobností někde v bojové linii a tak dále. Druhá věc, která to může vysvětlit, je, že přeci jen vlna solidarity, se kterou se u nás uprchlíci setkali, byla poměrně vysoká a možná se budou dostávat do té vykořisťující situace s určitým zpožděním. Velká část jich získala ubytování v solidárních domácnostech. To nebude trvat věčně. A není za to náhrada. Není dostatek volných ubytovacích kapacit které by si ti lidé mohli zaplatit z humanitárních dávek, tak aby jim zbylo na ostatní nutnosti. Myslím si, že se častěji začnou dostávat do situací, ve kterých budou vůči vykořisťování a obchodování mnohem zranitelnější.
Může být problémem to, že lidé si často ani neuvědomují, že jsou například v zaměstnání v situaci, ve které by být neměli, která není normální?
Nebo nedošli k rozhodnutí, že to takhle už dál nejde. Musíme myslet na to, že standard toho, co jsou tito lidé ochotni akceptovat, je úplně jinde. Míra, kdy si pořád ještě říkají „co se dá dělat, musím to nějak vydržet“ a podobně, je u nucených migrantů, a zvlášť těch, kdo utíkají před ozbrojeným konfliktem, úplně jiná než u lidí, kteří migrují za prací z vlastního rozhodnutí. To je jeden problém. Druhý je, že se vykořisťování strašně špatně identifikuje. Obzvlášť, když k němu dochází v soukromí, v domácnostech na principu „když tady bydlíš, tak budeš dělat tohle“. Tyto situace se stupňují. Není to jako ten klasický, to znamená organizovaný obchod s lidmi, a podstatně hůř se hledá. My se snažíme najít cesty, jak potenciální oběti o hrozícím nebezpečí informovat. Opět tedy hlavně ženy, protože máme strach, že právě na ně bude vykořisťování v domácnostech zaměřené. S pomocí našich materiálů, kde jsou úplně jednoduché modelové situace, se jim snažíme pomoci určit, co je ještě v pořádku, kdy už zbystřit, a jaká situace už je absolutně nepřijatelná.
Jaké jsou typické varovné vykřičníky?
V první řadě absence smlouvy. Nebo, že ve smlouvě chybí nejzákladnější věci typu pracovní doby, náplně práce, odměn a tak dále. V zásadě stejné věci, na jaké jsou lidé zvyklí i z Ukrajiny. Dalším varovným signálem může být třeba požadavek odevzdávání dávek nebo srážky ze mzdy.
Může docházet k tomu, že spousta těch, kdo se vykořisťování dopouštějí, o tom ani neví? Mám na mysli právě situace v domácnostech, které jste popisovala.
Já v tomhle nejsem moc velkorysá. Myslím si, že člověk velmi dobře ví, když zneužívá druhého člověka. Možná neví, že se dopouští zločinu, ale v každém případě ví, že je to levárna. Ale spíš obojí. Je to totéž jako když někdo už před válkou načerno najímal na stavbu Ukrajince, protože jim zkrátka mohl platit míň než by měl, nemusel řešit pojištění a tak dále. Jsou to všechno vědomé věci, ti lidé ví, že to není v pořádku i že porušují zákon. Myslím si, že v těch domácnostech je to stejné.
La Strada Česká republika
Obecně prospěšná společnost La Strada Česká republika byla založena v roce 1995 jako projekt proFem. V roce 2004 se stala spoluzakladatelem mezinárodního sdružení La Strada International, které má v současnosti 28 členských organizací ve 23 evropských zemích a mezinárodní sekretariát v Nizozemsku. Organizace La Strada poskytuje pomoc všem, kdo se stali nebo mohou stát oběťmi trestného činu obchodování s lidmi a vykořisťování. Těžištěm jejích aktivit je zejména sociální práce. Na pomoc lidem, ohroženým vykořisťováním a obchodováním s lidmi provozuje terénní programy.
Jaké byly typické situace hrozící obchodováním s lidmi v prvních dnech konfliktu? Nějakou dobu se například objevovaly zprávy o živelném odvážení ukrajinských žen cizími řidiči hned od hranic do nevěstinců. Děly se takové věci?
My jsme na hranicích s Ukrajinou nebyli, takže nevím přesně, co se tam dělo. Ale jsem přesvědčená, že tohle byla tak trochu urbánní legenda. Pokud se to dělo, tak výjimečně. Častější byly situace, kdy někteří jedinci postávali přímo u KACPU a uprchlíkům říkali „nehlaste se, my vám zajistíme ubytování, zajistíme vám práci, ani agenturu nepotřebujete“ atd. Tady byl problém v tom, že systém takovýchto zprostředkovatelů, takzvaných klientů, je něco, na co jsou Ukrajinci zvyklí. Je to pro ně vlastně důvěryhodnější způsob, jak se zaopatřit, než kdyby využili nabídky neziskových organizací nebo státu. Už jenom to, že by měli něco dostat zadarmo, bylo pro mnohé z nich podezřelé. Princip, kdy jim náborář řekne „já tě odvezu, vyřídím ti vízum – a ty mi za to zaplatíš tolik a tolik a budeš pracovat tam a tam“, je pro ně normální. Tahle důvěra se ale zle obrátila proti nim.
Náboráři zjevně využívali živelnosti prvotního náporu uprchlíků. Co nastalo, když se situace nějakým způsobem stabilizovala?
Většina lidí – když tedy pomineme romské uprchlíky – skončila relativně rychle v nějakém relativně bezpečném a důstojném ubytování. Jenže to bylo většinou dočasné a často navíc v místě, kde se sice pěkně bydlelo, ale nedala se tam najít práce. To byl třeba případ těch kolektivních ubytovacích prostor v pohraničí. Dřív nebo později se ti lidé rozhlížejí, co dál, hledají druhou práci. A tím se dostávají zpět do toho mlýna, o kterém jsem mluvila. To je něco, čeho já se velmi bojím. Solidarita, vůle pomáhat, bude slábnout. Náboráři, klienti a falešné agentury už si mezitím zmapovaly terén, vědí, kde jsou ubytovny a tak dále. Uprchlíci jsou navíc často v čím dál zoufalejší situaci, hrozí, že přijdou o humanitární dávku. Když navíc opustí to první ubytování, nemají už nárok na další pomoc ze strany státu. Zkrátka nejlepší živná půda pro náboráře.
Pouštějí se do tohoto typu byznysu spíš oportunisti, který teprve po příchodu uprchlíků z Ukrajiny zkrátka spočítali, že se jim to vyplatí? A nebo se do toho pouštějí zavedené organizované struktury, které se obchodováním s lidmi zabývaly dřív?
Obojí. Určitě dochází k živelnému vykořisťování, kdy prostě někoho napadne, že právě teď bude hodně Ukrajinců hledat práci a dá se toho využít. Lidé, kteří jsou u nás nějakým způsobem etablovaní, umí ukrajinsky nebo rusky, znají zdejší systém a zároveň nemají skrupule, tak si vezmou k ruce další náboráře, nebo se do toho pustí sami. Příležitost dělá zloděje. Zároveň tady bude dál fungovat organizovaný zločin v strukturách, které už tu byly, ale naroste. Nebo už narostl. Tam, kde bylo dvě stě falešných agentur, jich budou dva tisíce.
Co byste poradila lidem, kteří mají obavu, že by se mohli stát obětí vykořisťování?
Vždy doporučujeme sbírat důkazy. Vést si vlastní docházku. Ideálně, pokud pracujete ve skupině, tak za všechny. Dál není vůbec od věci si některé věci občas vyfotit. Také si zapisovat jména – jak lidí, co pracují s vámi, tak těch nadřízených, i kdyby to byly jen křestní jména nebo přezdívky. Užitečné může být i zapamatovat si třeba auta, ve kterých ti nadřízení jezdí a podobně. Další zásadní věcí, kterou často opakujeme, je nepustit z ruky doklady.
Setkáváte se s praxí, kdy by lidé z Ukrajiny byli udržováni ve vykořisťující situaci skrze cílené zadlužování, například skrze vybírání smyšlených zprostředkovatelských poplatků?
Nevím, jestli nebo jak často se to děje Ukrajinkám a Ukrajincům, ale známe to spíš u jiných národností. Například u žen z Filipín nebo Thajska. U nich to souvisí s vysokými náklady na dopravu a zajištění víza. Obchodníci pak tyto náklady ještě uměle navyšují, vymýšlejí si, nutí ty ženy podepisovat různé směnky a podobně. Roli hraje i kultura a fakt, že tyto migrantky jsou pod mnohem větším tlakem, aby posílaly domů peníze. U Ukrajinek to tak časté není. Důvodů je víc, ale jedním z nich je, že jsou řekněme emancipovanější a sebevědomější. Mají silnější povědomí, co se může a co ne, a že se můžou bránit.
Může zrovna v případě uprchlíků z Ukrajiny pomáhat v prevenci vykořisťování fakt, že tady nyní mají tak početnou komunitu? To znamená, že se můžou navzájem upozornit na rizika, poradit si? Migrantky z Asie, které zmiňujete, jsou možná izolovanější a tím i zranitelnější.
Tak to úplně není. Třeba filipínská komunita je sice malá, ale ve smyslu online propojení kompaktní. Obecně je třeba říct, že vliv komunity může být dvojsečný. Komunita může obchodování předcházet, ale stejně tak jej i umožňovat. Je třeba si uvědomit, že migrantská komunita se skládá ze stejných lidí jako jakákoliv jiná část populace. I uvnitř takové komunity se najdou lidé, kteří jsou schopni využít to, že jí znají zevnitř, a stávají se z nich náboráři, respektive sami začínají obchodovat.
Snáze se jim získává důvěra.
Přesně tak. Není to nic nového. I ze starších výzkumů víme, že pokud jde o získávání informací, tak migranti mají největší důvěru právě v to, co slyší od ostatních v rámci své komunity. Teprve pak následují zdroje jako televize, Facebook a další. Obchodníci tohle velmi dobře vědí.
Zmínila jste online platformy. Probíhá obchodování s lidmi právě přes ně?
Ano, na sociálních sítích došlo k obrovskému boomu. Z našeho pohledu má tohle prostředí výhody i nevýhody. Na jednu stranu můžeme lépe informovat o rizicích a možnostech pomoci. Na druhou se obchod probíhající přes online těžko mapuje. Jakmile někdo na nějakou pochybnou nabídku zareaguje, tak se celá komunikace přesune do soukromého módu. Do určité míry i s tím umíme pracovat, ale je to trochu jako honit tekoucí vodu. Naše práce je hodně reaktivní. Stejně je na tom i policie. Specializované policejní útvary v Česku jsou na vynikající úrovni, ale i tak často vyšetřování kvůli sbírání důkazů trvá třeba dva roky. A během té doby pachatelé pokračují, jako by se nic nedělo. Například jen mění jména svých agentur. Obchodníci a vykořisťovatelé jsou bohužel vždycky o krok napřed.
Jak jsou v Česku ve vztahu k ukrajinským uprchlíkům nastavené zákony? Vidíte v současné legislativě nějaká slabá místa, která by mohla vykořisťování a obchodování nahrávat?
Pokud bychom se bavili obecně o obchodu s lidmi, tak ten je u nás jakožto závažný trestný čin, na který se navíc vztahují mezinárodní závazky a direktivy, ošetřen velmi dobře. A to včetně postihu. Potenciální problém ale vidím v novele zákona o pobytu cizinců (zákon č. 176/2019 Sb., novelizující zákon č. 326/1999 Sb. - pozn. red.), která cizincům téměř znemožňuje opustit prvního zaměstnavatele dříve než po šesti měsících. Od začátku jsme to označovali za státem posvěcené obchodování s lidmi. Ukrajinců (s uděleným vízem dočasné ochrany, jejíž platnost je nyní limitována březnem 2024 – pozn. red.) se to zatím netýká. Mají volný vstup na trh práce a tím se podstatně snižuje riziko jejich vykořisťování a obchodování. Nikdo jim nemůže vyhrožovat s tím argumentem, že tu jsou nebo pracují nelegálně. Jenže Lex Ukrajina tu není navždy. Obávám se, že je jen otázkou času, kdy tato podmínka, která je skutečně brutální, dopadne i na ně.
La Strada – užitečné kontakty
SOS tel. linka: (+420) 222 71 71 71, 800 077 777 (bezplatné volání)
E-mail: pomoc@strada.cz
Facebook: https://www.facebook.com/lastradacr/
