Rozmohl se nám tu takový nešvar

Publikováno: 3. 4. 2024 Doba čtení: 2 minuty
Rozmohl se nám tu takový nešvar
© Foto: archiv pracoviště

Jsem Ondra Fučík, terénní pracovník organizace Člověk v tísni v Chomutově, nedělám to dlouho. Stále potkávám zajímavé lidi, kteří mne přijmou do svého života vyprávěním. Stále se učím nové věci. Někdy třeba sepíšu vtipné příběhy, které jsem vyslechl. Je to zajímavá práce a je třeba vzít si za své určitá pravidla. Cítím povinnost vyjádřit se k jednomu fenoménu, který je hojně rozšířený a svého zástupce má i v Chomutově.

 Nesdělím vám jméno ani nepřidám odkaz, nechci dělat reklamu tvůrci videí, chci se vymezit vůči těmto způsobům. Inu máme tu pána, který objíždí lokality v okolí Chomutova. Občas vezme potraviny, oblečení, obuv, vlhčené ubrousky, peníze a předává to pod dohledem kamery lidem, kteří si to podle něj zaslouží (procento lidí, kteří si zaslouží pomoc kolísá od 90 do 99 %). Klíč zásluhovosti pomoci je nejasný. Pan, říkejme mu pan A., má pod videi mnoho podpůrných komentářů. Chvála potěší. Též zveřejnil číslo účtu, kam můžete posílat příspěvky na jeho aktivity. Ne, není to transparentní účet. Podívejme se ale na to, jak se chová k lidem, kteří si jeho pomoc nezaslouží.


 Například jeho poslední video z vyloučené lokality v Chomutově, kde náhledový obrázek obsahuje nápis „Úkryt lidského odpadu!“. Pan A. se nesetkal s nikým z tohoto místa, s nikým z nich nemluvil, a tak nemůže ani tušit jací lidé zde žijí a jaké mají příběhy. Ze strachu že bude „smrdět“ místo opustil. Dokud mluvil nepravdy a nesmysly, nedokázal zavolat sanitku kolabujícímu pánovi a žádal o pomoc sledující videa, které nebylo živě, bylo to trapné, ale ještě snesitelné. „Úkryt lidského odpadu!“ přesahuje meze slušnosti a dobrého vychování. Z historie víme, kam až může zajít marginalizace, devalvace a etiketizace jednotlivců nebo skupin a proto píši toto zamyšlení. Chcete pomáhat? Pomáhejte, ale neubližujte, nesuďte a vůbec buďte respektující. Prosím všechny, aby nezapomněli, že nejlepší pomoc je nezištná pomoc.

Autor: Ondřej Fučík, terénní pracovník

Související články