Skromnost, úcta a odvaha v každodenních situacích

Publikováno: 12. 4. 2024 Doba čtení: 2 minuty
Skromnost, úcta a odvaha v každodenních situacích
© Foto: www.mapy.cz

Jmenuji se Kateřina Bittermannová a teprve nedávno jsem se připojila k organizaci Člověk v tísni jako terénní pracovnice. Za tu krátkou dobu, co zde pracuji, jsem zažila mnoho inspirativních okamžiků, ale jeden z nich se mi zvláště vryl do paměti.

 Byl o den jako každý jiný, typické jarní úterý a v kanceláři se rozzvonil zvonek. Intuitivně jsem šla ke zvonku okamžitě jako první, jako bych cítila, že je to někdo, komu mám pomoci právě já.

 Na druhé straně zvonku byl muž, pro náš příběh se bude jmenovat Petr. Byl osobou bez přístřeší. Na první pohled z něj vyzařovala skromnost, úcta. Bylo vidět, že žádat o pomoc pro něj není běžné a musel sebrat obrovské množství odvahy.


 Pan Petr mi popsal situaci, která ho dovedla až k nám. Usnul na jiném místě, než se zdržuje obvykle, a v noci ho okradli. Mimo jiné mu neznámá osoba odcizila i telefon, díky čemuž se neměl jak dostat ráno do práce. „Potřeboval bych si jen zavolat do práce, zítra už bych tam chtěl přijít, mohl bych Vás poprosit, půjčila byste mi telefon?“ Bez váhání jsem mu telefon půjčila, pan Petr vytáhl z kapsy složený lísteček, na kterém byly úhledným písmem napsané telefonní kontakty, a bez zdržování vytočil číslo na zaměstnavatele, kterému též popsal situaci, a poprosil ho o pochopení. Domluvili se na následující den, kdy pan Petr chtěl přijít do práce.

 Petr mi několikrát poděkoval, viděla jsem na něm spokojenost, že jsem vyslyšela prosbu o pomoc se kterou přišel. Než jsem pana Petra nechala odejít, nabídla jsem mu další možnosti služeb, které naše organizace nabízí. Petr mi se skromností řekl, že mu stačila tato pomoc, že to pro něj bylo důležité. I přes odmítnutí jsem mu dala vizitku a informovala ho, že pokud někdy bude potřebovat pomoc, může se na mě obrátit.

 Pan Petr se usmál a spokojeně odešel a já měla pocit, a do teď ho mám, že jsem ten den opravdu pomohla na správném místě. Zprvu by se sice mohlo zdát, že šlo o banalitu – půjčení telefonu. Já ale vidím to, že někdo mohl znovu najít ztracenou naději, snad i trochu důvěry a příště již třeba spolu podnikneme další kroky, které pomohou panu Petrovi postavit se znovu na nohy.

 Nebojte se požádat o pomoc, bez ohledu na to, v jaké situaci se nacházíte. Nikdy nevíte, kdo bude ochoten Vám podat pomocnou ruku a bude naslouchat s porozuměním.

Autor: Kateřina Bittermanová, terénní pracovnice

Související články