Snažíme se zlepšit životní podmínky lidí s postižením
Publikováno: 11. 2. 2021 Doba čtení: 5 minutLidé s mentálním postižením patří v Bosně a Hercegovině k těm nejohroženějším skupinám. Často žijí v ústavech a nemají šanci začlenit se do společnosti. Spolu s partnerskými organizacemi se to snažíme změnit a přerušit bludný kruh institucionalizace, ve kterém se lidé s postižením ocitají.
Od roku 2016 se společně s organizací Sumero snažíme umožnit život mimo ústav přibližně 40 lidem s mentálním postižením a pomoci jim najít smysluplné zaměstnání.
„Právě zaměstnání je při snaze pomoci lidem s postižením začlenit se do společnosti naprosto klíčové,” říká Sanja Lepić, projektová manažerka Člověka v tísni a dodává: „Je potřeba zajistit, aby tito lidé měli stejná práva jako kdokoli jiný.”
V rámci tohoto projektu pomáháme celkem v 8 městech: Banja Luka, Brčko, Bihać, Sarajevo, Zenica, Vitez, Mostar a Trebinje. „Tato města jsme vybrali, protože v nich už jsou bytové jednotky, ve kterých lidé s postižením žijí sami, a my chceme jejich začlenění do společnosti nadále podporovat. Naším prvním cílem je podpořit tyto lidi, aby byli v rámci otevřeného pracovního trhu konkurenceschopní, což je zvláště v době pandemie nebývale těžké,” vysvětluje Sanja Lepić.
„Pracovní místa zahrnují především výpomoc v kuchyni, v hospodářství, pekárnách a tak podobně. Tímto projektem chceme přispět ke změně tohoto paradigmatu a přejeme si, aby zaměstnavatelé začali vnímat tyto lidi jako užitečný zdroj pracovní síly a ne jako přítěž. Proto budeme spolupracovat jak s lidmi s postižením, tak s jejich potenciálními zaměstnavateli,” dodává Lepić.
Změna začíná tam, kde je veřejnost informovaná
Lepić zdůrazňuje, že důležitou součástí projektu je i podpora a komunikace s těmi, kteří mají rozhodovací pravomoci. Současná legislativa Bosny a Hercegoviny, která se týká práv osob se zdravotním postižením jen ukazuje, jak důležitá je podpora v této oblasti.
„Budeme zjišťovat, kde je změna nejvíce potřeba a pokusíme se přimět ty, kteří mají rozhodovací pravomoc, aby se začalo něco měnit,” říká Lepić. „Zaměříme se na podporu práv lidí s postižením a také na to, aby veřejnost a zejména studenti, byli informovanější. Proto se teď snažíme navázat spolupráci s pěti institucemi vyššího vzdělávání v zemi. Studenti a studentky těchto škol jsou budoucí právníci, sociální pracovníci a novináři a je potřeba, aby věděli, co obnáší být v této zemi člověkem s postižením a jakým způsobem mohou oni sami využít své studium a přispět ke zlepšení života mnoha lidí. Přímo pro lidi s postižením jsme připravili speciální školení. Jejich cílem je posílit jejich postavení,“ vysvětluje Sanja Lepić.
Školení se dále účastní také poradci z vládního i nevládního sektoru, kteří budou s lidmi s postižením spolupracovat a budou je podporovat v tom, aby byli na trhu práce konkurenceschopní a aby si byli vědomi svých schopností a dovedností. Dále se také musí naučit napsat kvalitní životopis, dobře se připravit na pohovor se zaměstnavateli a vědět, kde práci hledat.
Po účasti na školení začnou poradci vybírat příjemce pomoci ve spolupráci s centry sociální práce, která se do projektu zapojují. „Také se spojíme s úřady práce, abychom získali přístup k profilům osob s postižením, se kterými bychom mohli spolupracovat,” vysvětluje Lepić.
Osvědčené postupy z České republiky
V rámci projektu budou místní profesionálové a odborníci z České republiky (kde se podobný program již osvědčil) sdílet své znalosti a představí osvědčené postupy. Jedním z těchto odborníků je Jana Loskotová, sociální pracovnice z české nevládní organizace Rytmus, která se zaměřuje na sociální inkluzi lidí s postižením. „Každý může být ve svém zaměstnání úspěšný a šťastný a být rovnocenným členem společnosti,” říká Loskotová a dodává:
„V České republice, zvláště pak v Praze, lidé s postižením práci zpravidla najdou. Samozřejmě ne vždy je to snadné a zaměstnanec musí také nějaký čas věnovat tomu, aby se lépe poznal se svými zaměstnavateli. Čím lépe se znají, tím lépe dokáží pochopit, že pracovní vztah je přínosný pro obě strany. Na venkově je získat práci složitější, ale nějaké pracovní příležitosti tam přece jen jsou. Organizace Rytmus nefunguje pouze v Praze, ale i na Moravě, nebo východní části České republiky, což dokazuje, že změna je možná i tam.”
Boj s předsudky
Izabela Alikadić pracuje v Bosně a Hercegovině v asociaci ProReha, která se zaměřuje na školení, vzdělání a zaměstnání lidí s postižením. Izabela se jednoho školení účastnila, aby získala nové znalosti a dovednosti, díky kterým její organizace dokáže zaměstnat více lidí.
„Tento projekt je prospěšný nejen lidi s postižením, ale i pro celou společnost. Je důležité, abychom bojovali proti předsudkům dali lidem s postižením příležitosti a podporu. Jsou velmi dobrými zaměstnanci a měli bychom k tomu přistupovat podle toho, co dokáží, než co nemohou. Pracovat může každý, jen je třeba, aby se mu dostalo porozumění a potřebné podpory. Toto je způsob, jak těmto lidem dát šanci. Bylo by dobré, aby se do takových projektů zapojilo více institucí, které by společně pomohly překonat předsudky a celkově naši společnost posunout,” říká Izabela Alikadić.
Právě předsudky jsou největší překážkou, které lidé s postižením podle zkušeností Alikadićové musí čelit. Dalším problémem je, že spousta míst je těžko přístupných. Lidé na vozíčku se obtížně dostávají nejen do hromadných dopravních prostředků, ale i do budov veřejných institucí.
„Myslím, že potřebujeme projekty jako je tento, aby veřejnost přestala vnímat lidi s postižením jako nějakou formu zátěže a naopak si začala cenit jejich přínosu. Největším problémem jsou předsudky, protože se na tyto lidi mnohdy nahlíží jako na ty, kteří neumí nebo nemohou dělat nic. Ale opak je pravdou. Mluvím ze své zkušenosti, kdy jsem pracoval pro společnost, která zaměstnává tři osoby s postižením,” říká Haris Kanlićz asociace ProReha, který se zúčastnil školení. Chtěl se naučit, jak pomoci lidem s postižením a navázat kontakt se zaměstnavateli.
Projekt Moje práce financuje Česká rozvojová agentura a realizuje ho Člověk v tísni ve spolupráci s bosenskými partnery, ProReha a SUMERO ze Sarajeva a Nešto Više z Banja Luky. Projekt má podle plánu pokračovat až do konce roku 2022.
Text je zpracován na základě rozhovoru pro Radio Sarajevo ze dne 17. listopadu 2020 a objevují se v něm citace z tohoto rozhovoru.