Sportu zdar a férovému fotbalu zvlášť! Jak se děti učí díky sportu lépe komunikovat?

Fotbal 3 aneb férové kopání

Fotbal 3 je mezinárodní edukační metoda, která vznikla v jižní Americe na konci 90. let, důsledkem tragédie po návratu z mistrovství světa 1994, kdy byl zastřelen kolumbijský obránce Andrés Escobar, jenž vstřelil vlastní gól. Říká se, že se o popravu zasloužily drogové kartely, které udájně na výhru kolumbijského týmu sázely velké peníze. Poté se ale veřejnost semknula, složila zbraně, a do popředí se dostal fotbal a diskuze. A tak vše začalo. Dnes proto může fotbal sloužit jako nástroj pro vzdělávání a sociální rozvoj.

Sezóna Ligy férového fotbalu začíná na začátku školního roku, pak se týmy každý měsíc setkávají na turnaji, kde hrají systémem každý s každým a získávají body za výkon, férový přístup a zapojení celého týmu. Ročník končí vždy v červnu a červenci, kdy se sečte celkové skóre a vyhlásí vítězové. Vyvrcholením je pak víkendový národní kemp v Českém dubu pro vítěze všech zapojených regionů.

Fotbal pro rozvoj od roku 2006 spojuje organizace u nás i ve světě. Díky tomu se mohou hráči podívat i do zahraničí. Liga férového fotbalu se u nás začala hrát v Praze, postupně se přidalo Ústecko, Karlovarsko, Olomoucko, Plzeňsko a loni Liberecko.

Chybí ale lidé a dobrovolníci. Je podstatné, aby u regionálního týmu byl koordinátor, stabilní zdravotník a mediátoři, kteří budou pravidelně jezdit na turnaje. Často totiž dochází ke tříštění rolí a jeden člověk zastupuje všechny pozice, což dlouhodobě nefunguje. „Stává se nám, že koordinátor je najednou v roli organizátora, zdravotníka i mediátora. Do toho je z něj mentální kouč a navíc ještě správce objektu,“ říká Nikol Šedivá z týmu Ligy férového fotbalu.

Chtěli byste se zapojit? Kontaktujte nás. 


Ansley Hofmann – 
tel. 722 400 379, 
Ansley@fairplaypoint.org

Kdo hraje – ten nezlobí

Šarlota bydlí v Šumperku, kde dívky nemají moc příležitostí, jak se dostat k fotbalu. Ona však měla štěstí. „Když jsem si jednou kopala venku, poznala jsem nízkoprahový klub pro děti a mládež Rachot, ke kterému jsem se připojila,“ vypráví. V září 2020 pak s nimi odehrála první turnaj férového fotbalu. S hraním pokračovala i v další sezóně, jenže pak se tým rozpadl. Ale to Šarlotu nezastavilo. „Od září 2022 jsem se začala zapojovat jako mediátor, jelikož jsem nechtěla z Ligy férového fotbalu odejít a chtěla být nadále součástí. Poznala jsem díky tomu hodně fajn lidí a fotbal je zkrátka sport, který miluju,“ popisuje.

Mladá mediátorka díky férovému fotbalu odcestovala do Belgie, kde se zúčastnila Globálních mírových her. Vystoupila tak ze své komfortní zóny. O to víc, když musela být středem pozornosti během oficiálního memoáru padlých vojáku, kde prezentovala své názory před velkým davem. „Celkově mi to dalo jiný pohled na fotbal a to, že můžu říct svůj názor, i když je odlišný od ostatních a sama respektovat názory dalších lidí, taky přátelství, naději a empatii,“ vyjmenovává.

Šarlota ale není jediná, komu hraní pomáhá zlepšovat nejen sportovní dovednosti, jelikož se hráči učí spolupracovat, komunikovat, zapojovat mladší a slabší nebo nemluvit sprostě. „Férový fotbal mě naučil hrát férově a hrát jako tým. Je to super, protože se můžeme s klukama někam dostat,“ říká patnáctiletý Daniel. „Nejlepší je, že se nevzdáváme a snažíme se dál. S férovým fotbalem to můžeme někam dotáhnout, naučit se spolupracovat a spoustu nových věcí,“ zdůrazňuje sedmnáctiletý Tomáš. „Fotbal práci s klienty posunul úplně jinam. Svěřují se, jsou otevřenější. Díky fotbalu s nimi práce konečně opravdu funguje,“ dodává trenérka Giulia Figurová.

Já trénuju, ty trénuješ, my trénujeme

Giulia je trenérkou týmu Černé pumy, který je složený ze starších kluků z nízkoprahového klubu Vesmír v Liberci. „Ze začátku pro mě byl docela oříšek, jak se jim přiblížit a navázat s nimi nějaký vztah, který by byl pro obě strany smysluplný. Pořád jsem si s tím lámala hlavu, ale napadlo mě nabídnout jim fotbal,“ vypráví. „Věděla jsem, že si někam chodí čutat a trochu se bála, že mi ukážou prostředníček, až jim řeknu o férových pravidlech. Šla jsem do toho dost skepticky, ale s nadějí a postupně jsem viděla, že je to opravdu baví. Ze začátku se sice kroutili, že musí chodit na debaty, ale teď už vidím, že si z nich něco skutečně odnášejí,“ pokračuje.

Někteří z hráčů se už v minulosti zkoušeli připojit k některým týmům, ale bohužel neuspěli. Nyní je u nich vidět vděk, že mají možnost hrát a zlepšovat se v tom, co je baví i v sociálních schopnostech. „U těch starších i vidím tendenci trénovat mladší spoluhráče. Dokonce u nich pracují i na kázni, třeba na mediacích je okřikují, aby nemluvili, když mluví někdo jiný nebo aby dávali pozor,“ usmívá se.

Se svým týmem se Giulia snaží trénovat jednou týdně. „Snažíme se to dělat tak, že první část tréninku vedeme nějakou hru nebo trénink třeba slalomu, střílení na bránu a pilujeme techniku. Druhou část vedeme jako zkoušku toho, jak pak skutečně probíhá zápas: takže předzápasová debata, pozápasová debata. Všechny tréninky vypadají tak nějak podobně, ale snažíme se je vždy nějak okořenit a ozvláštnit,“ vysvětluje.

Nové týmy do party

K férovému fotbalu se připojují stále nové týmy. Jejich hledání na Ústecku a Liberecku má na starosti Nikol Šedivá. „Vytipuju si organizace nebo nízkoprahy, domluvím si schůzku a představím jim koncept ze sociální i praktické stránky. Pak je super, když se můžu setkat i s dětmi a férový fotbal jim krátce představit. Ideálně rovnou připojím i ukázkový trénink,“ popisuje svůj postup.

Pro děti je důležité, že mohou hrát fotbal všichni. Malí, velcí, holky i kluci. Není to ničím limitované a je to zdarma. „Setkávám se s tím, že kluci sice nějakou dívku do týmu vezmou, ale jen ji tam postaví. Řeknou jí, ať hlavně nic nedělá, aby nic nepokazila a jen si připíšou férový bod. Už je ale vidět posun, kdy jsem jim vysvětlila, že když holky k ničemu nepustí, tak se nemůžou zlepšit a být přínosné pro tým, budou stále jen tím jedním bodem. Stejně je to i s mladšími hráči a je krásné vidět, jak je starší kluci už opravdu zapojují a ony se díky tomu zlepšují,“ raduje se.

Do týmů jsou zapojeny zejména děti využívající sociální služby nebo navštěvující nízkoprahové kluby. „Před otevřením sezóny se zaměřujeme na předsezónní diskuzi, kde se sejdou všichni účastníci a domlouváme si hrací dny, místa, kde budeme hrát, jaké týmy se zúčastní, jaká budou pravidla a podobně,“ popisuje Štefan Gabčo, který má na starosti Karlovarsko.

V Karlovarském kraji jsou zapojené týmy z Nejdku, Sokolova, Cheb a Kraslice. „Máme přesah i v tom, že když se týmy vzájemně navštěvují, tak ten domácí má výsadu, že připraví pohoštění. A děti tak smysluplně tráví čas i mimo hřiště. Díky tomu se seznámí a máme zkušenosti, že pak udržují kontakt i přes sociální sítě mimo fotbal nebo se setkávají na půl cesty a podobně,“ přibližuje na závěr.