Kdykoli a kdekoli se lidé ocitnou v nouzi, najdou se jiní, kteří jim pomohou. Světový den humanitární pomoci 2022

Podle údajů OSN:

 V roce 2021 bylo napadeno 460 humanitárních pracovníků: 140 bylo zabito, 203 zraněno a 117 uneseno. (Aid Worker Security)

 Z celkového počtu zemřelých humanitárních pracovníků tvořili 98 % místní zaměstnanci a 2 % mezinárodní (zahraniční) pracovníci – více než polovinu (53 %) tvořili členové národních nevládních organizací. 

 K většině násilností došlo v Jižním Súdánu, Afghánistánu a Sýrii.

 Očekává se, že počet obětí v roce 2022 výrazně vzroste v důsledku války na Ukrajině, kde raketové útoky a ostřelování ohrožují stejnou měrou civilisty i poskytovatele pomoci.

 Podle přehledu humanitárních potřeb pro rok 2021 potřebuje humanitární pomoc v Jemenu 20,7 milionu lidí (67 % obyvatel), z toho 12,1 milionu lidí se podle odhadů nachází v akutní nouzi, což z Jemenu činí největší humanitární krizi na světě. (Global Humanitarian Overview)

Člověk v tísni ročně reaguje v průměru na více než 20 mimořádných událostí a pomůže tak přibližně 4 milionům lidí. Přírodní katastrofy a dopady změny klimatu vyhánějí stále více lidí z jejich domovů a vystavují je násilí, vykořisťování, podvýživě a nemocem. Ozbrojené konflikty, občanské nepokoje a útoky na humanitární pracovníky jsou v posledních letech nejhorší v historii.

Člověk v tísni zaměstnává celkem 1 887 lidí, přičemž většinu zaměstnanců tvoří místní obyvatelé. Najdeme mezi nimi učitele, řidiče, správce vodních zdrojů, projektové manažery, bezpečnostní pracovníky a další. Bez nich by nebylo možné humanitární pomoc poskytovat, ale zároveň jsou to právě oni kteří jsou ohroženi nejvíce, Jako první poskytují pomoc při přírodních katastrofách, zajišťují základní potřeby a poskytují psychologickou pomoc většině postiženým. Zároveň musí většinou pracovat společně s partnery, aby práce byla co nejvíce efektivní.

Práce v mimořádných a rizikových situacích přináší mnoho mimořádných situací a výzev, obavy a stres, ale zároveň může být i nesmírně naplňující.

Letos jsme se rozhodli představit vám naše místní humanitární pracovníky, povyprávět jejich osobní příběhy o tom, proč se rozhodli pracovat v humanitárním sektoru, a jaké motivace stojí za jejich prací:

Příběh Asthy, nejen humanitární pracovnice 🌄

Astha se narodila do rodiny s 13 členy a neměla to snadné. Nikdy nebyla sama mimo domov nebo rodné město. Astha říká: „Jako ženě mi vždy říkali, abych po páté hodině večer nezůstávala venku. Jednoho dne mi zavolali z Člověka v tísni a zeptali se, jestli bych nechtěla pracovat v nejodlehlejší části okresu Gorkha. Pověděla jsem o tom tátovi a on se mě zeptal, jestli jsem si jistá, že to zvládnu. ‚Pustím tě tam,‘ řekl, a v tu chvíli jsem cítila, že to dokáži.“

Arpine změnila svou profesní dráhu a stala se humanitární pracovnicí👩‍🏫

Arpine pracovala 25 let ve školství, před dvěma lety však změnila svou profesní dráhu a nastoupila do Člověka v tísni, aby pracovala v oblasti humanitární pomoci. Jak sama říká: "Vždycky jsem pracovala ve veřejném sektoru a nikdy jsem se nevnímala jako někdo, kdo by šel do nevládní organizace. V důsledku války jsem ale začala mít psychické potíže a soucítila jsem se svými krajany, kteří byli vysídleni, ranění nebo jim někdo blízký zemřel.” 

Fahed, Maram, Nour: Naši syrští kolegové pomáhají ve své vlastní zemi zmítané válkou

Jaké to je být humanitárním pracovníkem ve své vlastní zemi, která je dlouhé roky zmítaná konfliktem, když jste sami přišli o své blízké, svůj domov, nebo neměli možnost studovat? Naši místní kolegové jsou ti, kteří tvoří páteř projektů v Sýrii a bez jejich nezměrného úsilí bychom v této válkou zničené zemi nemohli pomáhat více než 140 000 lidí měsíčně. U příležitosti Světového dne humanitární pomoci nás tři z nich nechali nahlédnout do svého života. 

Anteneh žije kvůli práci většinu času daleko od své rodiny, nikdy by jí však neměnil👨🏿‍💼

Flexibilita a umění se přizpůsobit jsou klíčové vlastnosti pro humanitárního pracovníka, protože každodenní úkoly mohou být velmi náročné. Naši kolegové v Etiopii často tráví několik hodin denně jízdou po prašných a hrbolatých cestách, aby navštívili místa, kde jsou realizovány projekty, příjemce pomoci nebo místní autority. Anteneh přiznává, že jeho práce je náročná i proto, že nemůže být pořád se svou ženou a dvouletým synem. 

Vystudoval anglickou literaturu a informatiku, teď pomáhá Chhoem varovat obyvatele Kambodži před záplavami💦

"Před sedmi lety jsem začal pracovat jako humanitární pracovník. Věřím, že díky této profesi mohu pomoci nejvíce opomíjeným skupinám lidí nebo ohroženým skupinám obyvatel zlepšit jejich životní úroveň," říká Chhoem Sovannarith, náš kolega na misi v Kambodži. 

Už šest měsíců se Aliona učí, jaké to je být humanitárním pracovníkem👩

Aliona Plugaru, má více než 20 let profesních zkušeností v nevládním sektoru. Původně řídila program zaměřující se na distribuci malých grantů pro komunitní rozvoj na severu Moldavska. Byla průkopníkem osvěty o občanské společnosti, když učila lidi v nejodlehlejších vesnicích, co to občanská společnost je, jak je možné jí rozvíjet, a jak třeba vytvořit projekty, který budou řešit problémy místních obyvatel v oblasti zdravotnictví, ekonomiky a vzdělání. 

„Pomáhat druhým je klíčem k dobrému životu“👷🏾

“Moje žena je na mě hrdá a podporuje mě v práci.” Kyaw vidí budoucnost v udržitelném rozvoji, který by zajistil práci i vnitřně vysídleným osobám, jež jsou díky ozbrojeným konfliktům a pandemii COVID-19 dlouhodobě bez finančních příjmů. 

Pomoc zachraňující životy pro ty, kteří to nejvíce potřebují: Humanitární pracovníci podporují invazí zasažené obyvatelstvo na Ukrajině

Místní humanitární pracovníci hrají ústřední roli v poskytování humanitární pomoci na Ukrajině. Byli prvními zasahujícími hned po invazi a zůstávají hlavními poskytovateli humanitární pomoci na místě. Kromě akutní pomoci je nutné zahájit i opravy domů před příchodem zimy.

“Nejlepší den v práci byl ten, kdy jsem se pracovně vrátil do vesnice mého dětství”🍃

“Největší radost mám, když vidím, že projekt má hladký průběh a lidé jsou spokojení," říká, Mauricio z Angoly. Pracuje v týmu plném zkušených kolegu, kteří s ním sdílejí své zkušenosti a díky tomu se i on může rozvíjet. “Dnes se dívám na věci v globálním měřítku,” dodává, když vypráví, co všechno zažil během práce pro Člověka v tísni. 

“Máme velmi rozdílné profily uchazečů, což je dobře, organizaci tvoří lidé a ta rozdílnost a pestrost je zásadní, doplňující a rozvíjející/motivující,” říká Dora Grimová, vedoucí oddělení HR

Pokud bychom měli specifikovat zaměstnance Člověka v tísni tak se v první řadě jedná o příjemné lidi, často silné osobnosti, profesionály, kteří jsou chytří a umějí rychle jednat. Náborový proces je u nás přesně definovaný napříč celou organizací. Součástí takového náboru je i odolnost vůči stresu, zjišťování, jaké situace už uchazeč zažil, a jak se dříve zachoval/zareagoval. Bezpečnost zaměstnanců je pro nás vždy na prvním místě. V rámci organizace fungují experti na daná témata v oblasti bezpečnosti. Pořád monitorujeme stav bezpečnosti v zemích, kde pracujeme nebo přes které jezdíme. Zvláštní důraz je kladen na všechny ohrožené skupiny, mezi něž patří místní kolegové, ženy ale i lidé, kterým pomáháme. Dora dodává: “Na humanitární práci je zajímavá pestrost, rozsah i zkušenosti, které člověk nasbírá, a v neposlední řadě také, jaké lidi potká.”

Pozadí Světového dne humanitární pomoci

Dne 19. srpna 2003 zahynulo při bombovém útoku na hotel Canal v iráckém Bagdádu 22 humanitárních pracovníků, mezi nimi i zástupce generálního tajemníka OSN pro Irák Sergio Vieira de Mello. O pět let později přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci, kterou byl 19. srpen vyhlášen Světovým dnem humanitární pomoci (WHD).

Od roku 2012 bylo při práci zabito šest syrských kolegů Člověka v tísni. V červnu 2015 postihla organizaci největší tragédie v našich dějinách, když při útoku zahynulo devět afghánských kolegů. I v duchu jejich památky nadále pokračujeme v práci v Sýrii a Afghánistánu.