Zdravotnická centra na náhorní plošině Itombwe v Jižním Kivu v Demokratické republice Kongo jsou často dostupné pouze na motorkách nebo pěšky. Jiným způsobem do těchto míst není možné dostat potřebné vybavení nebo léky.
© Foto: Tereza Hronova

Humanitární pracovníci v mnoha zemích riskují zdraví i životy, mnohdy podstupují velká rizika, aby pomohli těm, kteří to nejvíc potřebují. V roce 2023 přišlo o život historicky nejvíce z nich a vše nasvědčuje tomu, že letošní rok tato čísla ještě porostou. Proto si 19. srpna připomínáme Světový humanitární den. 

Minulý rok se ocitlo v přímém ohrožení 595 humanitárních pracovníkůCelkem 280 jich přišlo o život, 224 bylo zraněno a 91 uneseno.

Velká část těchto neštěstí se stala v zemích, kde probíhají konflikty, nebo na místech klimatických rizik, kde je složité se pohybovat. Přístup do těchto oblastí je složitý kvůli fyzickým a logistickým překážkám, jako jsou například zničené silnice nebo mosty, stejně tak jako kvůli bezpečnostním rizikům – probíhající násilí nebo fragmentace aktérů. V neposlední řadě jsou komplikací také byrokratické nebo administrativní překážky. 


Počet útoků na humanitární pracovníky se každým rokem zvyšuje. Lidé, kteří potřebují jejich pomoc, jsou i nadále v těžké situaci. Připojili jsme se ke kampani Spojených národů (OSN) #ActforHumanity, abychom poukázali na tyto nespravedlnosti a přispěli k bezpečí a ochraně těch, kteří nasazují své životy kvůli pomoci druhým.

V Člověku v tísni děláme vše pro to, abychom rychle a efektivně pomohli i na těžko dostupných místech, protože katastrofy způsobené klimatickou změnou a konflikty mohou mít velké humanitární dopady, především na izolované lidi.

Působíme přímo nebo prostřednictvím našich partnerských organizací v těch nejsložitějších kontextech po celém světě. Aktuálně působíme v 9 z 18 zemí, které jsou podle nevládního projektu ACAPS Humanitarian Access Overview kategorizovány jako extrémně nebo velmi těžce přístupné, z toho 4 země, ve kterých pracujeme, jsou mezi těmi s extrémně náročným přístupem. Příkladem takové země, ve které působíme, je Ukrajina, kde pracujeme v nebezpečných oblastech na frontových liniích aktivního konfliktu. V případě katastrof způsobených klimatickou změnou se snažíme poskytnout na odlehlých a těžko dostupných místech okamžitou a spolehlivou pomoc, ať už přímo nebo přes naše partnery. Takto pomáháme například v horských oblastech v Nepálu a Afghánistánu nebo na odlehlých místech v Mongolsku.

„V posledních letech je přístup k lidem v nouzi komplexnějším tématem. Naším cílem je podpořit efektivnější přístup a distribuci prostřednictvím řady iniciativ, jako je celosvětový i lokální monitoring, pracovní skupiny zaměřené na specifický kontext a propracovanější metody na distribuci. Tím chceme přispět k lepšímu porozumění kontextu a rozhodování založeném na evidenci.,“ říká Tom Robinson, humanitární poradce z Člověka v tísni. 


„Flexibilní interní financování například z Klubu přátel nebo SOS sbírek je pro tyto účely klíčové. Díky tomu můžeme pružně zareagovat na přicházející krize. To se projevilo například v roce 2023, kdy venkov Afghánistánu zasáhly velké povodně, které si vyžádaly ztráty na majetku a na životech. Situaci jsme okamžitě vyhodnotili a zaplnili jsme tak mezery v probíhající pomoci, například jsme opravili důležitou vodní a sanitační infrastrukturu.“ 

Kromě fyzických, environmentálních a byrokratických překážek mohou být lidé odstřiženi od pomoci a služeb i kvůli tomu, že stojí na okraji společnosti. To je výsledkem kulturních norem, diskriminace nebo stigmat. Abychom naši pomoc dostali také k těmto skupinám lidí, podporujeme inovativní a často komunitně založené přístupy. 


„Celosvětově pracujeme s 600 místními rozvojovými a humanitárními partnery. Mnoho z nich je mezi prvními, kteří doručí pomoc do nebezpečných oblastí, často ale méně dbají na svoji vlastní ochranu. Velká většina humanitárních pracovníků, kteří přišli o život nebo byli zraněni, jsou místní. Data z dlouhodobého hlediska ukazují, že stále více útoků postihuje právě místní humanitární pracovníky. Jako mezinárodní organizace musíme více poukazovat na bezpečnostní problémy, které často vychází ze vzájemného přenosu rizik,“ říká Denisa Bultasová, vedoucí sekce humanitární pomoci v Člověku v tísni.

V roce 2023 se ocitlo v přímém ohrožení 591 humanitárních pracovníků, z toho 565 byli místní. 

„Je těžké si představit míru rizika a neustálý tlak, kterému musí místní zaměstnanci každý den čelit. Pro nás je často jednoduché mluvit o humanitárních principech jako je neutralita nebo nezávislost, ale tito lidé na vlastní kůži zažívají, jaké je zasazovat se o tyto hodnoty v praxi. Odolávají tlakům místních autorit, čelí výhružkám ozbrojených složek, a zároveň pomáhají svým sousedům a lidem, kteří potřebují pomoci,“ říká Jan Šindelář, zástupce ředitele pro Afghánistán a Jemen z Člověka v tísni. 

I přes narůstající výzvy a překážky pokračují humanitární pracovníci po celém světě ve své práci, aby mohli doručit pomoc a zajistit, že se dostane i k těm nejohroženějším lidem. Dnes se společně zasazujeme o to, aby ustaly útoky na humanitární pracovníky. Je čas, aby se ti, kteří jsou u moci postavili za humanitu! #ActForHumanity 

Proč si připomínáme Světový humanitární den?

Dne 19. srpna 2003 přišlo o život při bombovém útoku na Canal Hotel v iráckém Bagdádu 22 humanitárních pracovníků, včetně Zástupce generálního tajemníka OSN pro Irák Veira de Mello. O pět let později rozhodlo valné shromáždění OSN vyhlásit 19. srpen jako Světový humanitární den.

Od roku 2021 bylo zabito šest našich kolegů v Sýrii, kteří pomáhali jejich komunitě. V červnu 2015 se udála největší tragédie v historii naší organizace, kdy přišlo o život během útoku devět našich kolegů v Afghánistánu. I nadále pracujeme v Sýrii i Afghánistánu, také na počest jejich památce. 

Autor: Člověk v tísni

Související články