Tři dny po útoku šly děti opět do školy. Navzdory bombardování děti v Sýrii potřebují vzdělání

Tento smutný pohled se nám bohužel na severu Sýrie naskýtá až příliš často. Před pouhými dvěma měsíci - v polovině března tohoto roku zasáhl minometný granát školu, kterou v Idlíbu podporuje Člověk v tísni (ČvT). Minometný granát prolétl stěnou třídy, ve které jen několik hodin předtím seděli žáci a zbyla po ní jen obrovská díra.

V kterékoli jiné části světa by taková událost vyvolala obrovskou vlnu pozornosti. Pro ředitele školy Aliho a jeho 728 studentů to však byl jen další drobný incident.

„Školu jsme zavřeli na jeden den,” řekl nám ředitel. „Přes víkend jsme opravili poničené části obou učeben.” 

Toto je následek jen jednoho z nesčetných případů ostřelování a 24 vzdušných útoků, které letos v březnu zasáhly Idlíb. Jednalo se o nejzávažnější eskalaci násilí od doby, kdy se v loňském roce Turecko a Rusko dohodlo na klidu zbraní. Tato škola byla naštěstí v době ostřelování prázdná. Bohužel ne vždy měli v Sýrii takové štěstí a došlo zde i k útokům na školy, které prázdné nebyly. Podle UNICEF se jen v minulém roce stalo obětí útoků v Sýrii přes 60 škol.

V tomto prostředí vyrůstá celá generace dětí. Pokaždé, když je zasažena nějaká škola, nezbývá než doufat, že to byl už poslední útok. Nikdy však není. V průběhu 8 let trvající války v Sýrii, během které bylo zabito zhruba půl milionu lidí a celá města byla srovnána se zemí, byla také 1 ze 3 škol zničena tak, že ji už nelze nadále využívat.

„Od začátku konfliktu to není poprvé, co se naše škola stala terčem bombardování a ostřelování,” popisuje ředitel školy Ali. „Naše škola již byla zavřena mnohokrát.” To i přestože tato škola stojí daleko od frontové linie. „Nejsme absolutně schopni předpovědět, kdy a která škola bude zasažena,” vysvětluje Hasan Khatoub z ČvT.

V situaci, kdy dál padají bomby, je chození do školy životu nebezpečné. Za těchto okolností je velmi těžké děti podporovat v další školní docházce. Ale lidé, kteří uprostřed této situace žijí, to již vnímají jinak. V roce 2017, kdy došlo k náletu na jinou školu podporovanou ČvT jsme byli svědky toho, jak učitelé a rodiče hned po náletu vyběhli ven, aby zachránili alespoň nějaký nábytek a okamžitě začali stavět provizorní výukové prostory. Ten samý den a následující noc kolem nich dál padaly bomby. Ale vzdělání jejich dětí bylo důležitější. Riziko „ztracené generace” je příliš velké. 

Podobně to probíhalo i po posledním útoku letos v březnu. „Jak učitelé, tak studenti měli obrovskou vůli a trvali na tom, že dál budou chodit do školy,” vypráví Hasan Khatoub z ČvT. „Vlastně získali ještě větší motivaci překonat všechny problémy, kterým musí při svém vzdělávání čelit. Nedá se říct, že by si na ostřelování děti a jejich rodiče zcela zvykli, ale stalo se téměř součástí denní rutiny lidí v celém Idlíbu.”

S tímto hladem po vzdělání se setkáváme zas a znovu u lidí, se kterými pracujeme. Právě proto pokračujeme v naší práci s dětmi a učiteli i rodiči – jen aby školy v severní Sýrii mohly i nadále fungovat.

Školu, ve které je ředitelem Ali, podporuje Člověk v tísni od února 2018, a to za pomoci finančních prostředků z Evropského nástroje sousedství (ENI). Je to jedna z 28 škol, kterým v současné době v Sýrii pomáháme tím, že jim poskytujeme komplexní služby, které zahrnují finance na opravy, specializovaná školení, palivo pro vytápění, pitnou vodu a měsíční platy zaměstnanců školy. Studentům zajišťujeme školní tašky, pomůcky a také nábytek, například školní lavice, stoly a tabule. Na těchto školách také fungují odborní pracovníci, kteří dětem poskytují psychosociální podporu a pomáhají studentům řešit problémy, se kterými se během války musí vyrovnat. Ve všech školách, které podporujeme, navíc zajišťujeme opatření pro případ dalších mimořádných událostí, aby učitelé i děti věděli, jak se v danou chvíli zachovat a uniknout bezprostřednímu nebezpečí.

„Předtím zde většina učitelů působila jako dobrovolníci,” prozradil nám ředitel školy Ali. „Poté, co naše škola získala podporu, nastala obrovská změna a celá škola prošla kompletní renovací. Všechno fungovalo bezvadně až do toho útoku, který budovu zasáhl. ”

V noc útoku byl při jiném bombardování zraněn i syn ředitele Aliho, když tu noc dopadla jedna střela blízko jejich domu. „Odvezli jsme ho do nemocnice a díky Bohu se jeho stav rychle zlepšuje,” popisuje jeho otec.

Protože zažili už tolik hrůzných chvil, je naděje Aliho i dalších pedagogů velmi malá. „Dá-li Bůh, všechno se zase zlepší. Doufám, že v příštích dnech se konflikt opět nevyostří.” Mezitím on i ostatní učitelé dál učí.

Vedle dalších forem humanitární pomoci v Sýrii podporuje Člověk v tísni v současné době 28 škol a 36 školních směn. Pomáhá tak více než 13 000 studentů a zajišťuje přes 600 kvalifikovaných učitelů a pracovníků poskytujících psychosociální podporu. Všechnu tuto práci velkoryse financuje Evropský nástroj sousedství (ENI), Švýcarská vláda a pomoc britské vlády.

Člověk v tísni poskytuje pomoc v Sýrii také díky podpoře české veřejnosti, která přispěla do sbírky SOS Sýrie a Irák nebo prostřednictvím Skutečného dárku či Klubu přátel Člověka v tísni. Podpořte nás také. Děkujeme. 

*Jména všech osob ze severní Sýrie byla z důvodu jejich bezpečnosti změněna.