Třikrát utekla z Etiopie za prací, nyní se snaží o nový začátek zpět ve své zemi

Stále více lidí opouští svou zemi a hledá lepší pracovní příležitosti. Doufají, že získají zkušenosti, které jim změní život. Mnoho Etiopanů se pak ale stává snadným terčem pro vykořisťování, vydírání a zneužívání. Právě proto vznikl program SINCE (Stemming Irregular Migration in Northern and Central Ethiopia) financovaný Evropskou unií, který se snaží přispět ke snížení neregulérní migrace z Etiopie. Tento program má přispět ke zlepšení životních podmínek těch nejzranitelnějších obyvatel přímo v zemi, především potenciálních a vracejících se migrantů. Součástí je také projekt na vytváření nových pracovních míst v Addis Abebě, který vede Člověk v tísni spolu s dalšími partnerskými organizacemi.

Vidina dobré práce na Blízkém východě se pro Tsehay brzy stala snem a absolutním měřítkem úspěchu. Spolu se skupinou dalších lidí se dostala nejdříve do Kuvajtu, kde je drželi v jakési místnosti, odkud byli přidělováni jednotlivým rodinám. „Spali jsme tam na zemi na kartonech. Všude byly štěnice, takže usnout nebylo snadné,” říká. „Pamatuji si, že mi skoro pořád bylo mdlo, protože nám dávali málo jídla. Ráno jsme dostali kousek chleba a čaj a s tím jsme museli vystačit do večera, kdy nám dali třeba jednu lžíci rýže nebo brambor. Bylo to příšerné,” dodává.

Vybírali si nás jako ovce

Tsehay přiznala, že horší než vydržet drsné podmínky, do kterých se dostala, byl moment, kdy si je přišly vybírat hostitelské rodiny. Nikdy si nepřipadala tak bezcenná jako tehdy. „Během dne k nám přicházelo mnoho mužů a žen, kteří sháněli služebnou. Přišli do místnosti, pořádně si nás prohlédli, jednu z nás si vybrali a odešli. Vybírali si nás jako ovce,” říká.

Dále Tsehay vypráví o nové rodině. „Má zaměstnavatelka mě velmi hlídala. Každý den, když šla do práce, mě zamkla v domě, protože se obávala, že uteču,” říká a pokračuje: „Jednou rozpálila na plotně v hrnci olej a chtěla ho na mě vylít – musela jsem ji rychle zarazit a bránit se. Když jsem se jí zeptala, proč to udělala, řekla mi, ať se neopovážím ještě někdy pohlédnout na jejího muže. Dívala jsem se na něj jen proto, že na mě mluvil.”

Tsehay v této domácnosti zůstala dva roky. Pak už nehodlala chování své zaměstnavatelky déle snášet a vrátila se domů. Netrvalo však dlouho a znovu se rozhodla odejít. Po pouhých třech měsících se opět vrátila na Blízký východ, kde rok pracovala pro novou rodinu. Od té se rozhodla utéct v naději, že si snad najde lépe placenou práci. Příštích sedm měsíců Tsehay pracovala na částečný úvazek i ve třech domácnostech v jeden den. Pak ji ale chytili, zatkli a poslali do vězení.

Musela jsem být v jedné cele s vrahy a psychopaty

„Ve vězení to bylo strašné. Pořád mě přemisťovali z jedné věznice do druhé, kde jsem musela sdílet celu s vrahy a psychopaty. Také jsem byla přinucena poslouchat jejich příběhy, což používali jako prostředek k tomu, aby mě vystrašili. Pořád na tu dobu musím myslet, nemůžu se těch vzpomínek zbavit,” vypráví Tsehay. Po třech měsících ve vězení byla deportována zpět domů.

Zanedlouho však Tsehay emigrovala do Kuvajtu potřetí. „Nechtěla jsem opět odejít, zvlášť po mých předešlých zkušenostech. Doma jsem ale nemohla jsem sehnat práci, která by uživila mě a mou dceru. Byla jsem zoufalá,” vysvětluje. „V novém domově v Kuvajtu jsem byla přepracovaná, špatně placená a fyzicky týraná mým zaměstnavatelem. Když měl pocit, že dost nepracuju, bil mě. A jednou mě dokonce přinutil, abych mu umyla nohy. Nikdy jsem nemyla nohy ani svým rodičům! V životě jsem se necítila tak ponížená.” Po třech letech, kdy snášela tato příkoří, se Tsehay rozhodla znovu vrátit domů.

S předsevzetím, že už nikdy neodejde, si Tsehay začala hledat zaměstnání, které by ji uživilo. Tehdy se dozvěděla o programu SINCE, do kterého se bez váhání přihlásila. Byla vhodnou kandidátkou a tak byla do programu ihned přijata a zapsána. První tři měsíce programu strávila tak, že se na polytechnické škole učila vyrábět koženou obuv. Poté přešla do učňovského programu v továrně Kangaroo Shoe Factory.

„Díky tomuto programu jsem se už naučila tolik nových dovedností a vím, že se toho ještě spoustu naučím. Chci své zkušenosti využít při práci v kožedělné továrně v Etiopii. A možná, že jednoho dne začnu sama podnikat,” říká Tsehay s úsměvem. „V rámci programu je zajištěna dokonce i denní péče o děti školících se matek. O mou dceru je postaráno a já se mohu soustředit na školení. To je prostě skvělé,” dodává.

V cizí zemi nemáte nikoho, kdo by vám pomohl

Nakonec jsme se Tsehay zeptali, co by vzkázala těm, kteří stále volí neregulérní odchod za prací do zahraničí. „Já osobně jsem pevně rozhodnutá, že už nikdy neodejdu. Byla jsem vystavena tolika problémům a rizikům, která za to nestojí. Bratrům a sestrám, kteří v migraci pokračují, chci vzkázat: prosím, zvažte své rozhodnutí. Je lepší být chudý, avšak zaměstnaný ve své zemi, než zbohatnout, ale obětovat svůj život v cizí zemi,” říká. „Když tam s vámi špatně zacházejí, nemáte se na koho obrátit. Nemůžete utéct k rodičům, přátelům a není tam nikdo, kdo by vás utěšil, protože jste sami. Ale tady máte naději, lásku a rodinu. Tady můžete růst a rozvíjet se, pomalu, ale jistě.” 

Program SINCE (Stemming Irregular Migration in Northern and Central Ethiopia), který se snaží přispět ke snížení neregulérní migrace z Etiopie, financuje Evropská Unie a implementuje ho Italské velvyslanectví v Etiopii. Cílem je snížit neregulérní migraci v pěti regionech Etiopie, kterými jsou Addis Abeba, Amhara, Oromia, Tigray a Region jižních národů, národností a lidu (SNNPR). Program má přispět ke zlepšení životních podmínek těch nejzranitelnějších obyvatel přímo v zemi, především potenciálních a vracejících se migrantů. Součástí programu SINCE je projekt Vytváření pracovních míst pro potenciální migranty v Addis Abebě, který vede Člověk v tísni spolu s Concern World Wide, International Volunteer Service for Development (VIS) a Organization for Child Development and Transformation (CHADET).