TZ: Člověk v tísni a Transparency International: Poslanci, přijměte princip teritoriality exekutorů

Vláda záměr zavedení teritoriality schválila na konci roku 2016 v rámci Akčního plánu boje se sociálním vyloučením. K zavedení teritoriality se ve svém volebním programu jednoznačně přihlásila i ČSSD. Česká republika patří k posledním evropským zemím, kde si oprávněný (věřitel) vybírá svého exekutora zcela podle svého uvážení. Na Slovensku bude teritorialita soudních exekutorů platit od prvního dubna.

Teritorialita by pomohla vyřešit dva zásadní problematické aspekty současného systému: aspekt sociální na straně povinných (dlužníků) a prostor pro korupci mezi exekutory a povinnými.

1. V současné době je téměř 4,5 milionu exekucí vedeno proti 830 tisícům fyzických osob (s jejich rodinnými příslušníky jde o více než 2 miliony občanů). V průměru tak připadá více než 5 exekucí na jednoho povinného. Alarmující je také skutečnost, že proti více než čtvrt milionu povinných vede exekuční řízení 5 a více různých exekutorů. „To vede ke ztížení postavení povinných, komplikované vzájemné komunikaci mezi povinným a exekutorem a také k růstu nákladů exekuce, které nesměřují k uspokojení oprávněných a k umoření dluhu,“ říká Daniel Hůle, vedoucí programu Dluhového poradenství Člověka v tísni. Zavedením principu teritoriality by každý povinný „získal“ jen jednoho exekutora, což by vedlo ke  snížení nákladů, snazší komunikaci mezi oběma stranami a menší administrativní zátěži zaměstnavatelů povinných, kteří teď musí komunikovat s velkým množstvím exekutorů.

2. Současný systém nahrává korupčním vazbám mezi oprávněným a exekutorem.  Pokud je exekutor zároveň podnikatelem, je nucen získávat zakázky a vycházet oprávněným vstříc. Pokud by tak neučinil, oprávnění by si vybrali exekutora vstřícnějšího. „Exekutoři mohou být bankami, nebankovními společnostmi, dopravními podniky, ministerstvy a dalšími velkými oprávněnými veřejného i soukromého sektoru nuceni upouštět od povinnosti platit zálohy, či dokonce vyplácet část své odměny oprávněným. Pokud by na tyto podmínky nepřistoupili, mohlo by to pro ně být likvidační,“ vysvětluje David Ondráčka, ředitel Transparency International.  Při zavedení teritoriálního principu, kdy by exekutory pověřoval soud, by tyto klientelistické vazby zcela odpadly.

Současný nevyhovující stav je třeba řešit a z exekucí vytvořit systém sloužící k řádnému vymáhání práva bez excesů, nikoli asociální a korupční byznys s pohledávkami.

KE STAŽENÍ

Prezentace ČvT a TI ČR – „Teritorialita exekutorů“

Video „Vteřiny TI: David Ondráčka – „Teritorialita exekutorů“

KONTAKTY:

David Ondráčka, ředitel Transparency International ČR, M: +420 605 814 786, E: ondracka@transparency.cz

Daniel Hůle, vedoucí programu Dluhového poradenství, Člověk v tísni, M:+420 774 510 398, E: daniel.hule@clovekvtisni.cz   

PŘÍLOHY:

Vyjádření k hlavním obavám odpůrců teritoriality:

1) Vyšší administrativní zátěž – je pravda, že zavedení teritoriality u věřitelů s velkým portfoliem pohledávek povede k nárůstu administrativní zátěže, jelikož takový věřitel bude muset spolupracovat s více exekutorskými úřady než doposud a nebude si moci tyto úřady volně vybírat. Míra spravedlnosti a nezávislosti procesu vymáhání by však neměla být vyměřována pohodlím věřitelů. Analogická situace je v případě nalézacího řízení, kde si věřitelé nemohou vybírat mezi soudy. Teritoriální princip naopak ulehčí situaci zaměstnavatelům, vůči jejichž zaměstnancům je vedena exekuce více exekutory. Ti jsou za současného stavu nuceni komunikovat s více exekutory.

2) Nižší vymahatelnost dluhů – stávající konkurenční prostředí mezi exekutorskými úřady vede k situaci, kdy úřad, který dokáže vymoci z povinných více, především formou mobiliární exekuce, ten získává konkurenční výhodu. Věřitele pochopitelně zajímá výtěžnost, nikoli okolnosti, jejichž prostřednictvím bylo výsledků dosaženo. Vyšší výtěžnosti je přitom mnohdy dosahováno prostřednictvím psychologického nátlaku na povinné za cenu jejich dalšího zadlužování u lichvářů. V krátkodobé perspektivě by tedy zavedení teritoriality vedlo k mírnému poklesu vymahatelnosti, jelikož by exekuce byly prováděny spravedlivěji, legálněji. Jsme však přesvědčeni, že v dlouhodobé perspektivě by snížení sekundárního zadlužování (půjčování si na splátky exekutorovi za desetitisíce % RPSN) vedlo ke zlepšení socioekonomické situace povinných a v důsledku toho ke zvýšení vymahatelnosti.

3) Obava velkých exekutorských úřadů z poklesu zakázek – tato obava je pochopitelná, byť argumenty ekonomickým rozvojem a prosperitou přibližně 10% exekutorských úřadů by neměly hrát roli v diskusi o této systémové změně. Zájmem společnosti je fungování všech exekutorských úřadů, nikoli ekonomický prospěch nepatrné menšiny úřadů. Problém také spatřujeme v tom, že podle toho, jak se to hodí je vyzdvihována veřejnoprávní či podnikatelská role exekutorů.   

Jako hlavní argument proti zavedení teritoriality výkonu rozhodnutí je uváděn pokles vymahatelnosti, který má být způsoben zánikem vzájemné soutěže jednotlivých exekutorských úřadů o zakázky, přízeň věřitelů. Tento argument však pomíjí vztah mezi výší vymoženého dluhu a exekutorovou odměnou. Pokud tedy obligatorní zálohy nebudou nepřiměřeně vysoké exekutor i nadále bude motivován vymoci co nejvíce. Zároveň výše zmíněná soutěž vede k jednání korupční povahy, kdy některé exekutorské úřady se v soutěži o zakázky dokonce podbízejí věřitelům formou finančního protiplnění. Tuto situaci považujeme za mimořádně nevhodnou a změnu, která by vedla ke snížení závislosti exekutorských úřadů na vůli věřitele, jednoznačně podporujeme.