Ukrajinská uprchlická krize: Jak vypadá aktuální situace

Migrační pohyby, které spustila Ruskem zahájená válka, už zdaleka nezahrnují jen útěk z Ukrajiny do první bezpečné země, ale stávají se čím dál komplexnějšími. Jasně patrné je v posledních měsících zejména stěhování uprchlíků ze států, které s Ukrajinou přímo sousedí, dále na západ, hlavně do Německa, ale také například do Kanady, kde existuje silná ukrajinská diaspora. Mnozí Ukrajinci udržují kontakty s domovem díky krátkodobým přesunům tam a zpět, čímž navazují na již dříve existující vzorce sezónní pracovní migrace. Víc než milion utečenců se do své vlasti vrátil, zdaleka ne vždy se ale lidé mohli usadit ve stejné oblasti, z jaké pocházejí.

Situace v Evropě

V Evropě se podle propočtů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) momentálně nachází přibližně 6,3 milionu ukrajinských uprchlíků.

Rozmístění běženců doznalo oproti prvním měsícům krize poměrně výrazných změn. Zatímco v roce 2022 evidovalo nejvíce nuceně vysídlených Polsko, v současnosti už jako hlavní destinace figuruje Německo. Podle posledních statistik nyní na jeho území přebývá asi 1,2 milionu ukrajinských uprchlíků. Počty příchozích kolísají, ale zůstávají významné. Ke konci roku 2024 se jednalo zhruba o 10 tisíc nově příchozích měsíčně.

Velmi výrazně se uprchlická situace proměnila v Polsku. Z téměř dvou milionů běženců, kterým Polsko poskytlo dočasnou ochranu, jich aktuálně podle oficiálních údajů zůstává asi milion (alternativní zdroje hovoří spíše o 600-700 tisících). Stovky tisíc Ukrajinců odešly ještě v roce 2022 zejména do Německa, ale v menší míře také do dalších západoevropských států.

V současnosti je počet držitelů dočasné ochrany v Polsku poměrně stabilní. Nutno ale připomenout značnou mobilitu na polsko-ukrajinské hranici. Cirkulační pohyby oběma směry dosahují podle údajů polské pohraniční stráže desítek tisíc osob denně. Nejčastějším důvodem dočasných návratů na Ukrajinu je návštěva příbuzných.

Zaměříme-li se na počet uprchlíků v přepočtu na obyvatele, na čele unijního žebříčku najdeme Česko, kde na jeden tisíc obyvatel připadá asi 35 držitelů dočasné ochrany z Ukrajiny. Větší podíl běženců v populaci hlásí v Evropě už jen mimounijní Moldavsko, kde tvoří uprchlíci zhruba dvacetinu populace.

Ze západoevropských států nevykazuje nejvyšší relativní počet uprchlíků Německo, ale pro mnohé možná trochu překvapivě Irsko. Od února 2022 do současnosti získalo dočasnou ochranu v Irsku asi 110 tisíc občanů Ukrajiny. Rapidní růst ustal teprve v souvislosti s drastickým omezením sociální podpory pro nově příchozí, které vstoupilo v platnost v dubnu 2024.

V této souvislosti je potřeba připomenout, že nejen v irském, ale třeba i německém či rakouském případě je ukrajinská uprchlická krize jen jednou z mnoha – k hromadnému příchodu Ukrajinců dochází ve stejné době, kdy do těchto zemí proudí rekordní množství žadatelů o azyl z mimoevropských zemí jako jsou Sýrie, Afghánistán, Súdán nebo Venezuela.

Kanada a USA

Nezanedbatelná část ukrajinských uprchlíků nachází útočiště v zámoří. Do Kanady a USA zamířilo od února 2022 dohromady přes půl milionu Ukrajinců. Oba tyto státy zavedly pro ukrajinské běžence speciální vízové režimy. Zájemci o pobyt v Kanadě jsou přijímáni skrze program CUAET (Canada-Ukraine Authorization for Emergency Travel), skrze který lze v zemi získat mimo jiné povolení k práci i ke studiu. Zájem o účast v programu je velký – do dubna 2024 evidovaly kanadské úřady asi 1,2 milionu žádostí. Bezmála milion z nich byl již schválen, nicméně počet osob, které povolení ke vstupu využily, je výrazně nižší. Podle nejnovějších dat zamířilo do Kanady v rámci programu CUAET zhruba 300 tisíc občanů Ukrajiny.

Většině z přibližně 270 tisíc Ukrajinců, kteří utekli do USA, byl poskytnut buď status dočasné ochrany, nebo (v případě těch, kdo dorazili po 1. dubnu 2022) speciální humanitární vízum udělované v programu Uniting For Ukraine (U4U). Základním principem tohoto dvouletého víza byla garance ze strany jednotlivců či rodin s legálním pobytem v USA. Tuto sponzorskou roli na sebe mohli vzít jak příbuzní nebo přátelé žadatelů, tak dobrovolníci z řad širší veřejnosti. V lednu 2025, po nástupu nové Trumpovy administrativy, byl program U4U pozastaven.

Relativně vysoký zájem Ukrajinců o nouzový přesun do Kanady a USA lze vysvětlit mimo jiné hlubokou a bohatou migrační historií. V obou severoamerických zemích existuje již od devatenáctého století silná ukrajinská diaspora.

Rusko

Krajně nejisté zůstávají údaje o počtu uprchlíků mířících na východ, tedy do Ruska. Oficiální ruské zdroje z tzv. silových struktur hovoří rok po začátku "speciální vojenské operace" o 5 a někdy dokonce více než 7 milionech běženců. Podle analýzy, kterou provedli experti ruské neziskové organizace "Občanská podpora", ale uvedená čísla odrážejí spíše počet překročení ruských hranic a ve výsledku jsou drasticky nadhodnocena. Skutečný počet vysídlených odborníci odhadli na 1,2 milionu. Tomu odpovídají i nově zrevidované údaje UNHCR.

O dalších osudech Ukrajinců přesídlených do Ruska není mnoho známo. Na základě již dříve přijatého vládního usnesení by mělo docházet k redistribuci příchozích napříč všemi 85 ruskými regiony počínaje Voroněžskou a Rostovskou oblastí, které s Ukrajinou sousedí, a konče sedm tisíc kilometrů vzdálenou Čukotkou.

Nejednoznačné jsou také informace týkající se právního postavení přesídlených. Namísto statusu uprchlíka, který je v Rusku prakticky nevyužíván, bylo příchozím z Ukrajiny v roce 2022 častěji poskytnuto tzv. "dočasné útočiště" (vremennoje ubežišče), což pro ně v praxi znamenalo méně práv a povinnost pravidelné přeregistrace. Nejnovější data Ministerstva vnitra nicméně dokládají, že počet držitelů dočasného útočiště setrvale klesá. Aktuálně tímto statusem disponuje jen asi 11 tisíc Ukrajinců.

Zatímco Rusko zpravidla označuje přesuny z okupovaných území za "evakuaci", z pohledu mezinárodního společenství se vzhledem k neuznání ruských anexí jedná o deportace. V březnu 2023 vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykač na ruského vůdce Vladimira Putina, a to v souvislosti s únosy ukrajinských dětí. Těch se na ruském území podle nejnovějších ukrajinských odhadů nalézá téměř 20 tisíc.

Návraty

Nezanedbatelná část uprchlíků se již do své vlasti vrátila. UNHCR registroval ke konci roku 2024 přes 5 milionů překročení hranic ve směru na Ukrajinu. Tento údaj ovšem zahrnuje i osoby, které se přes hranice pohybují opakovaně. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v dubnu 2024 odhadla reálný počet navrátilců ze zahraničí na 1,2 milionu.

Plány uprchlíků na návrat se postupem času mění. Více a více lidí vidí budoucnost svou a svých dětí spíše v zemích, kde nyní žijí, než na Ukrajině. V Česku se podle posledních průzkumů jedná asi o dvě třetiny vysídlených. Vrátit se chce jen zhruba pětina dotazovaných (zbývající část nedokáže odpovědět).

Ukrajina v poslední době zvyšuje úsilí k tomu, aby se co nejvíce uprchlíků vrátilo. Napomoci by mělo i nově zřízené Ministerstvo jednoty. Jak čelní ukrajinští představitelé, tak nezávislí odborníci se nicméně shodují, že hromadnější návrat bude možný pouze při splnění tří základních podmínek, jimiž jsou práce, bydlení a bezpečnost.

Vnitřní uprchlíci

Často opomíjenou, ale nedílnou součástí ukrajinské uprchlické krize je vnitřní vysídlení. Podle nejnovější zprávy IOM z ledna 2025 činí počet vnitřních uprchlíků (tzv. IDPs) zhruba 3,7 milionu. K tomu to číslu je ale třeba připočítat lidi, kteří byli vysídleni už před 24. únorem 2022. Ukrajinské úřady uvádějí, že spolu s nimi sahá počet vnitřních uprchlíků k pěti milionům.

Téměř polovina IDPs pochází z Charkovské a Doněcké oblasti. Rozmístění vnitřních uprchlíků se v průběhu času výrazně změnilo: jestliže v prvních měsících války hledalo nejvíce lidí útočiště na západě země, v současnosti jich většina setrvává na válkou nejvíce postiženém východě. Jen v Dněpropetrovské a Charkovské oblasti nyní žije bezmála milion vnitřně vysídlených osob. Velmi vysoký počet IDPs, dohromady skoro 700 tisíc, evidují také Kyjev a Kyjevská oblast.

Socioekonomická situace vnitřních uprchlíků se s rostoucí dobou vysídlení zhoršuje. Průzkumy, které pravidelně provádí IOM, například ukazují, že dvě třetiny domácností již vyčerpaly veškeré finanční úspory. Jen zhruba polovině vysídlených lidí v ekonomicky aktivním věku se podařilo najít práci – často méně kvalifikovanou a hůře placenou než dříve. Výrazná je závislost na humanitární pomoci: zatímco v ostatní populaci ji v nějaké míře musí využívat "jen" jeden člověk z pěti, u vysídlených osob je to každý druhý.