V online lavici s ruským tankem za oknem. Pomáháme organizacím, které mapují dopady války na ukrajinské školství

Člověk v tísni v Ukrajině pomáhá nejen s návratem dětí do škol poškozených ruskými útoky, ale podporuje také lidskoprávní organizace mapující devastující dopady, jež válka na školství a na mladou generaci napadené země má.

Rusifikace, indoktrinace a militarizace

Podle odhadů expertů se na Ruskem okupovaném území stále nachází asi milion ukrajinských dětí ve školním věku, z toho 458 tisíc na Krymu. I v okupovaných oblastech však existují možnosti, jak udržet děti v ukrajinském vzdělávacím systému. Červnový údaj ukrajinského ministerstva školství uvádí, že z okupovaných území se svým ukrajinským učitelům hlásí v online prostředí zhruba šedesát tisíc studentů.

„Na hodinách často pláčou, pro většinu z nich jsou tyto online školy jediným kontaktem s Ukrajinou,“ říká Marija Suljalina, která řídí ukrajinskou nevládní organizaci Almenda. Organizace, již Člověk v tísni podporuje z prostředků sbírky SOS Ukrajina, vznikla v roce 2011 v Jaltě na Krymu, odkud po anexi poloostrova nuceně přesídlila do Kyjeva. Dnes je Almenda hlasem ukrajinských dětí žijících v okupaci.

Jak výuka podle ukrajinských osnov s ruským tankem za oknem vypadá v praxi? 

„První část dne chodí děti povinně do ruské školy, kde z nich vychovávají „skutečné ruské patrioty“, a v odpoledních hodinách se pak připojují k online výuce ukrajinských škol. Jednoduché to ale není, ukrajinské vzdělávací platformy jsou blokovány, víme i o případech, kdy se děti učily ukrajinštinu v rámci lekcí, které se navenek tvářily třeba jako hodiny kytary. Objevily se i případy učitelů, kteří byli mučeni za to, že dětem poskytovali ukrajinské vzdělávání,“ líčí Suljalina.

Rusifikace, indoktrinace a militarizace

To jsou podle lidskoprávníků z Almendy tři hlavní záměry, které ruský režim s ukrajinskými dětmi na okupovaných územích má. „Ruský vzdělávací systém je postavený na militarizaci dětí a vštěpuje jim, že nejlepší budoucnost je v ruské armádě, dělá vše pro to, aby jim zavřelo dveře na Ukrajinu,“ podotýká Suljalina a dodává, že jen za první dva roky okupace Rusko otevřelo na Krymu jedenáct kadetských tříd, ve kterých nosí děti vojenské uniformy, učí se střílet. „Dnes je takových tříd podle našich údajů bezmála dvě stě.“ V dalších školách jsou pak v rozvrhu předměty s názvy jako „Denacifikace historie“, děti se účastní kampaní, během kterých píší dopisy s novoročními pozdravy a slovy podpory vojákům ozbrojených sil Ruské federace. „Prostředí, kde mu stále opakují, že není nic než Rus, neuniknou. Děti zbavené ukrajinské identity se stávají snadno mobilizovatelnými rezervami,“ popisuje.

Video: Polní mise dokumentátorů černihovského Vzdělavacího domu lidských práv do Sumské oblasti

Pamětní desky jako důkaz

Zaměřil se na to i jeden z posledních výzkumů Almendy. Název má výmluvný: „Pamětní desky jako důkaz zločinů Ruské federace na Krymu“. Přináší příběhy mladých Ukrajinců, kteří v době anexe poloostrova před deseti lety byli dětmi, dospívali pod přímým ideologickým vlivem Ruska, mnozí prošli ruskou organizací pro vojenskou výchovu dětí a mládeže Junarmija, aby nakonec byli povoláni či dobrovolně vstoupili do armády, kde proti rodné zemi bojují – a nezřídka padli – v uniformě vojáka Ruské federace.

Z otevřených zdrojů takových desek umístěných na zdech krymských škol dokumentátoři z Almendy dokázali dosud lokalizovat padesát devět, třiatřicet z nich upomíná na mrtvé „hrdiny speciální vojenské operace“ narozené po roce 1998.

Patří k nim i Dmytro Kotov (1998-2022). Ve chvíli, kdy Rusko anektovalo Krym, mu bylo šestnáct. Ukrajinský mladík později vstoupil do řad Junarmiji a po vypuknutí plnohodnotné války proti Ukrajině se do ní dle slov své matky bez váhání zapojil. Za svou „novou vlast“ bojoval jen měsíc, padl 24. března 2022. Tabulka na zdi školy, kterou Dmytro navštěvoval, vyzdvihuje „slavné tradice, v jejichž duchu byl budoucí hrdina vychován“ a díky nimž projevoval „ocelový charakter, nezlomnou vůli, čestnost a zásadovost“. Do hrobu za ním putovala medaile za statečnost posmrtně udělená diktátorem Putinem.

Pamětní desky na fasádách krymských škol jsou jakýmsi finálním bodem procesu militarizace a rusifikace ukrajinských dětí, cíleného ničení jejich ukrajinské identity.

Pamětní desky na fasádách krymských škol jsou jakýmsi finálním bodem procesu militarizace a rusifikace ukrajinských dětí, cíleného ničení jejich ukrajinské identity. „Rusko tyto smrti využívá k motivaci dalších dětí, které se nyní učí milovat ‚svou Vlast‘, nenávidět ‚nepřátele‘ – Ukrajinu, ‚kolektivní Západ‘, ‚NATO‘ a být připraveni bránit Rusko a nakonec za něj ‚hrdinsky‘ zemřít. Cynickou memorizací smrti mladých Ukrajinců, jejichž životy by se odvíjely zcela jinak, kdyby do nich fatálně nezasáhly okupace a válka, se Rusko samo usvědčuje ještě z jednoho ze zločinů, které v Ukrajině páchá,“ soudí Marija Suljalina.

Když okupanti odešli…

Nedobrá situace je i na osvobozených územích. V listopadu 2022 se ukrajinským vojákům podařilo vytlačit ruské okupační síly z Chersonu a dalších míst na pravém břehu Dněpru. Krátce nato se na jih Ukrajiny vypravili dokumentátoři Vzdělávacího domu lidských práv v Černihově. Jejich cíl? Zmapovat škody, které během okupace utrpěly zdejší školy a celý vzdělávací systém. Už dříve podobné polní mise s podporou Člověka v tísni podnikli doma v Černihovské a v sousední Sumské oblasti, odkud se ruská armáda stáhla na jaře roku 2022.

„Jen v osvobozené části Chersonské oblasti jsme zdokumentovali 58 případů škol zcela zničených v důsledku agrese, další téměř tři stovky školních budov byly silně poškozeny,“ vypočítává Serhij Burov, který Vzdělávací dům lidských práv v Černihově vede.

Řada škol na začátku války sloužila jako úkryt pro civilisty, následně se v nich usadili okupanti, ustupující ruští vojáci školy vyrabovali a některé zaminovali. Obnovu dnes ztěžuje kromě nedostatku financí i pokračující ostřelování Chersonu a pravého břehu Dněpru. Více než tisíc škol se stále nachází na okupovaném území. „Je to více než šedesát procent vzdělávací infrastruktury Chersonské oblasti,“ upozorňuje Burov.

Vzdělávání tak probíhá povětšině formou online výuky. Tam, kde se daří udržet prezenční výuku, se místo nových hřišť stavějí kryty. Výpadky elektřiny, kritický nedostatek školních pomůcek, nálety, stres a únava kladou na učitele extrémní nároky. Trauma války se propisuje samozřejmě i do fyzického a duševního zdraví školáků. „Tisíce ukrajinských dětí zvláště na venkově ztratily přístup ke kvalitnímu vzdělání, některé ze systému úplně vypadly,“ konstatuje Serhij Burov.