Válka v Náhorním Karabachu rozdělila rodinu nemocné Oksany

Publikováno: 8. 1. 2024 Doba čtení: 4 minuty
Válka v Náhorním Karabachu rozdělila rodinu nemocné Oksany
© Foto: Shushanik Nersesyan

Oksana je silná žena. Prošla si těžkým onemocněním v době, kdy propukl konflikt v Náhorním Karabachu, kde bydlela se svojí rodinou. Přesto se nevzdává, a ještě zvládá pomáhat ostatním. Se slzami v očích nám ukazuje fotky domu, který už bude existovat pouze v jejich vzpomínkách.

Během běžné prohlídky našli lékaři Oksaně zhoubný nádor štítné žlázy, který bylo potřeba okamžitě operovat. To bylo v září 2022, kdy se ještě mohlo cestovat z Náhorního Karabachu do Jerevanu, hlavního města Arménie. Léčba trvala dlouho a Oksana musela každý měsíc dojíždět do Jerevanu a nechat své děti na hlídání u prarodičů.

Druhou operaci měla naplánovanou původně na 20. prosince 2022, ale kvůli změnám v rozvrhu lékaře byla přesunuta na dřívější termín. Oksana odjela se svým manželem z Náhorního Karabachu 12. prosince ráno. Za pár hodin už byla příjezdová cesta zablokovaná. „Mysleli jsme, že ji zase brzy otevřou. Zvykli jsme si na neustálé přerušování a znovuobnovení dodávek plynu a byli jsme přesvědčeni, že s cestou to bude to samé,“ říká Oksana.

Po dokončení léčby si Oksana přála vrátit se domů. Odjela z Jerevanu a doufala, že bude koridor otevřený, ale musela zůstat ve vesnici Tegh, která je poslední zastávkou před hranicemi s Náhorním Karabachem. Oksana musela dlouho čekat a byla zoufalá. Podle instrukcí zůstala v hotelech ve městě Goris. Domů za svými dětmi se mohla vrátit až za několik měsíců. Kvůli nádoru ale musela podstoupit další urgentní zákrok. Oksana dlouho váhala, ale nakonec se do Jerevanu na zákrok vydala. To ale ještě netušila, že svoji rodnou vesnici už nikdy neuvidí.

Zářijová ofenziva Ázerbájdžánu v Náhorním Karabachu Oksanu a jejího manžela šokovala. Několik dní nevěděli ani o svých dětech, které v oblasti zůstaly se svým dědečkem. „S manželem jsme byli ve velkém stresu. Tři dny jsme nemohli nic jíst,“ říká Oksana. Po několika dnech se jí dovolala její čtrnáctiletá dcera, když se jí povedlo dostat na kopec Berdashen. Rozhovor byl pro ni jedním z nejradostnějších, protože věděla, že jsou její děti naživu, ale zároveň tím nejsmutnějším, když jí dcera řekla: 

„Mami, tak moc bych si teď přála zavřít oči, za chvíli je otevřít a být vedle tebe.“ 

Během rozhovoru se Oksana dozvěděla, že její otec, který se o děti staral, neměl dostatek benzínu na to, aby mohl z místa odjet. Musel se proto dostat do centra Náhorního Karabachu, města Stepanakert, aby nějaké palivo sehnal.

O několik hodin později proběhla médii zpráva o výbuchu čerpací stanice ve Stepanakertu, která všechny šokovala, stejně tak jako Oksanu a jejího manžela. Opět neměli žádné informace o dětech ani o otci Oksany, kteří se vydali do města pro benzín. Kvůli výbuchu a špatnému signálu byly veškeré evakuace z oblasti zastaveny. Nikdo nechtěl opustit Náhorní Karabach bez toho, aniž by věděl, co se stalo s jeho blízkými. Oksaniny děti a otec na benzínce v době výbuchu naštěstí nebyli. Během tragédie byl ale zraněn její strýc, a proto otec Oksany nechtěl z Náhorního Karabachu odejít.

Po nějaké době se Oksana a její manžel se svými dětmi konečně setkali. Jejich nadšení ale pominulo, když zjistili, že jsou jejich děti v těžkém psychickém stavu. Díky městu Goris se Oksana dozvěděla o haloterapii, kterou v regionu v solné jeskyni pod vedením dětského psychologa zprostředkováváme.

Zůstaly nám jen vzpomínky

Oksana si prohlíží fotky na svém mobilu. Každá z nich se pro ni stala jedinečnou vzpomínkou.

„Musely jsme se rozdělit,“ říká a ukazuje nám fotku. „Jedna z mých kamarádek odešla do Francie, druhá je v Echmiadzinu, další v Hrazdanu. Tady v Gorisu nemám žádné známé. Také moji příbuzní bydlí v různých regionech napříč celou Arménii. My jsme zůstali tady v Gorisu. Museli jsme zde být během blokády a doufali jsme, že se vrátíme brzy do Karabachu.“

Oksana je příkladem silné ženy. Zvládla překonat všechny tyto těžké chvíle, a zároveň pomáhá jako sociální pracovnice lidem, kteří jsou v nouzi.

Za podpory Evropské unie můžeme pomáhat těm, kteří se ocitli kvůli konfliktu v těžké životní situaci. Ve spolupráci s Delegací Evropské unie v Arménii jsme v rámci projektu „Zajištění akutních potřeb konfliktem zasažené populace v Arménii“ poskytli během října 2023 v regionu Syunik hygienické balíčky přes 1000 rodinám.

Autor: Shushanik Nersesyan

Související články