Věnovat se dětem je pro Annu Křehkou přirozenost. Druhá taková není, říkají kolegové
Publikováno: 26. 9. 2024 Doba čtení: 2 minuty
„Všichni jsme tu jásali, když se dívka, která chodila do speciální školy, zvládla vyučit. To považuji za velký úspěch, protože v její rodině nikdo ve vzdělávání po základní škole nepokračoval,“ uvádí jeden z mnoha důvodů, proč sociální práci s dětmi a mladými lidmi považuje Anna Křehká za velmi důležitou a prospěšnou. Roky v týmu nízkoprahového klubu v Kraslicích na Karlovarsku obohatily prý i ji samotnou.
„Druhá taková Anička není. Mladí se na ní obracejí s důvěrou i respektem. Svým přístupem je dokáže skvěle motivovat ke změně,“ charakterizuje Annu Křehkou koordinátorka nízkoprahového klubu Markéta Kavalíková. Za nomen omen by v Aniččině případě návštěvníci klubu i kolegové nejspíš vybrali Anna Naslouchající nebo Anna Upřímná. Je v tom trocha sentimentu, protože se všichni společně loučí – Anička po sedmi letech u nás odchází do důchodu. Vedle toho, že tu poslední roky byla připravená pro radosti i strasti klubáků, je už taky babička osmi vnoučat. 🤍
Než se profesně začala věnovat dětem a mládeži, pracovala například s lidmi s mentálním postižením.
Nízkoprahové kluby nabízejí bezpečný prostor
Návštěvníkům nízkoprahového klubu může být mezi 12 až 26 lety. Často je pro ně jediným místem, kde mohou trávit čas mimo domov nebo ulici. Oproti školní družině nebo běžným kroužkům není cílem jen nabídka kvalitnější náplně volného času, ale také poskytnout bezpečný prostor, prohloubit vzájemnou důvěru a zjistit potřeby podpory – škola, vztahy nebo ve snaze se jen něco nového naučit – a na ty reagovat.
„S kolegy se vzájemně doplňujeme, někdo nabídne hudbu – já třeba hraju na kytaru a zpívám – jiný výtvarku, jindy společně připravujeme nějaké jídlo, co nás napadne,“ doplňuje Anička.
