Vietnamskou matku odsoudili za blogování na 10 let
Publikováno: 19. 7. 2017 Doba čtení: 3 minuty"Kdybych mohla prožít svůj život znovu, jednala bych stejně," říká vietnamská blogerka Me Nam, kterou kvůli jejím článkům odsoudili na 10 let za šíření protistátní propagandy. Vietnam je spolu s Čínou, Kubou a Laosem jedním ze čtyř posledních států, v jejichž čele stojí jediná, komunistická strana. V zemi neexistují nezávislé soudy, neplatí svoboda slova a je zde vysoká míra korupce.
Mahátma Gándhí kdysi říkal, že pravým měřítkem společnosti je způsob, jakým jedná se svými nejzranitelnějšími členy. Jak je na tom v tomto ohledu společnost ve Vietnamu? Jak se v zemi, kde drží Komunistická strana monopol moci, zachází s jedním z nejslabších článků společnosti – s těmi, kteří jsou za mřížemi?
Nguyen Ngoc Nhu Quynh na konci června tohoto roku odsoudili na 10 let odnětí svobody. Sedmatřicetiletou svobodnou matku dvou dětí, která na internetu vystupovala pod pseudonymem Me Nam („Matka Hub“ či anglicky „Mother Mushroom“) zatkli 10. října 2016.
Podle státního zpravodajského portálu Tienphong obvinili Nguyen thi Nhu Quynh z šíření protistátní propagandy dle článku 88 trestního zákona.
Důvodem žaloby jsou statusy, které od roku 2013 sdílela prostřednictvím osobního účtu na Facebooku. Rozebírala v nich problematiku lidských práv ve vietnamské společnosti. Psala také o ekologické katastrofě, způsobené vypuštěním odpadních vod čínsko-taiwanskou ocelárnou Formosa. V důsledku vypuštění odpadu došlo k masovému úhynu ryb ve vodách podél 200 kilometrů dlouhého pobřežního pásu ve středním Vietnamu. Podle portálu Tien Phong figurovala v žalobě také složka pod názvem „Zastavte zabíjení civilistů policií". Me Nam ji vytvořila z informací, sbíraných od roku 2014, o úmrtích, k nimž došlo za zdmi vietnamských policejních stanic. Celkem se jí podařilo shromáždit 31 případů.
Seznam "trestuhodných činností" v žalobě pokračuje – kromě poskytování rozhovorů zahraničním médiím se měla Me Nam provinit také držením sbírky básní disidentského autora Bui Chata nebo držením CD s písněmi o vietnamských rybářích, jejichž život je ve vážném nebezpečí kvůli přítomnosti čínských vojenských lodí, které by neváhaly vypálit na neozbrojené rybářské lodi. Tyto texty často zpochybňují vůdčí úlohu Komunistické strany.
Me Nam je spoluzakladatelka Sítě vietnamských blogerů. „Jsme hrdí na to, že ani články 79, 88 a 258, ani státní složky, které nás mohou kdykoliv zatknout, nás nemohou umlčet,“ prohlašují například blogeři.
Do širšího povědomí mezinárodního společenství se dostala poté, co od švédské lidskoprávní organizace Civil Rights Defenders obdržela cenu Obhájce lidských práv za rok 2015. Byla prvním člověkem z Asie, který cenu převzal. Letos ji Ministerstvo zahraničních věcí USA vyznamenalo jako jednu z 13 nejodvážnějších žen na světě, které bojují za mír, spravedlnost, lidská práva a rovnost pohlaví.
Jak se k této mladé ženě postavily vietnamské úřady?
Její obhájce Vo An Don sdělil deníku The Guardian, že jí po celých sedm měsíců od zatčení dávali k jídlu jen ančovičky a špenát a neumožnili jí používat čisté spodní prádlo ani hygienické potřeby. Se svou jednašedesátiletou matkou se mohla setkat pouze jednou, krátce před soudním líčením 29. června 2017. Matka poté sledovala soudní proces, v němž její dceru odsoudili k deseti letům vězení, jen skrze obrazovku ve vedlejší místnosti.
Navzdory nedůstojnému zacházení Me Nam u soudu před vyhlášením rozsudku prohlásila: „Kdybych mohla prožít svůj život znovu, jednala bych stejně. Věřím, mami, že ty ani děti byste mi to nevyčítali, že byste na mě naopak byli hrdí. Chci budovat dobrou společnost a zemi. Stát je silný, jen když je založen na společnosti, ve které jsou lidé svobodní a šťastní. A lidé jsou šťastní tehdy, panuje-li svoboda projevu a oni mohou vyjádřit to, co si přejí. Přeji si, aby se lidé nebáli promluvit a bojovali. Aby překonali svůj strach a pomohli tím změnit tuto zemi k lepšímu.“
Pokorně poděkovala své matce, svým dětem a právníkům, kteří se snažili ji hájit.
Stav svobody ve Vietnamu je jedním z nejhorších na světě. V zemi neexistují nezávislé soudy, neplatí svoboda slova a je zde vysoká míra korupce. (Čtěte více ZDE.)
Člověk v tísni podporuje od roku 2015 drobné místní občanské iniciativy, které se snaží postupnými kroky situaci měnit.