"Všechno nám sebrali", říká Fulassa Damo z jižní Etiopie

Publikováno: 21. 3. 2019 Doba čtení: 4 minuty
© Foto: Melikte Tadesse

Kvůli špatným silnicím v oblasti Dilla je složité dostat se na místo, kde Člověk v tísni rozdává lidem humanitární pomoc. Během cesty je horko, dusíme se prachem. Za chvíli se naše nepohodlí jeví být zcela banální. Na distribučním místě čekají na balíčky pomoci celé rodiny, starší lidé i miminka. Kvůli etnickým konfliktům musely opustit svůj domov a teď nemají často vůbec nic.

Pracovníci Člověka v tísni vyvolávají čísla průkazů a oni si postupně chodí pro balíčky. Nejsou to čísla, ale konkrétní lidé. Každý z nich si s sebou nese nějaký příběh. Není třeba se jich ptát na všechny ty hrůzy, které zažili – jejich oči mluví za vše.

V dubnu 2018 se tisíce rodin muselo přesunout do sousedních měst. Utíkali například z obcí Shakiso a Solema v zóně Gedeo. Hledali útočiště před válečným konfliktem na jihu Etiopie, který ohrožoval jejich životy.

„Když jsme přišli sem, neměli jsme s sebou téměř nic. S bídou jsme si nesli nějaké oblečení na zádech. Všechno nám sebrali,” říká 67letý Fulassa Domo, postarší muž, který si přišel pro balíček s pomocí. „Mír a prosperitu pro mou rodinu, to je teď mé jediné přání,” říká 25letá matka Romanesh Assefa.

Jen ve městě Dilla v Regionu jižních národů, národností a lidu v Etiopii poskytl Člověk v tísni spolu s Evropskou komisí pro civilní ochranou a humanitární pomoc (ECHO), Lutheran World Relief a Úřadem OSN pro projektové služby (UNOPS) balíčky více než dvěma tisícům vnitřně vysídlených rodin. Plánuje rozdat dalších sedm tisíc balíčků. Ty obsahují různé hygienické potřeby, které jsou pro oběti vysídlení nezbytné.

„Přišli jsme s holýma rukama”

Uprchlíci našli útočiště buď v táborech, nebo je přijaly jiné rodiny. Fulassa Domo přišel s dvanácti dětmi z prvního manželství a pěti dětmi z druhého manželství. „Jeli jsme sem celý den, deset nebo jedenáct hodin autem,” říká muž, kterého „donutili uprchnout“. 

Někteří museli své domovy opustit tak rychle, že neměli čas se na odchod vůbec připravit, ani si vzít ty nejzákladnější věci. „Přišli jsme sem s holýma rukama. Dokonce se nám snažili sebrat oblečení, které jsme si nesli na zádech,” říká Fulassa. Kvůli své rodině se okamžitě rozhodl odejít, i když to znamenalo zanechat doma vše, co měli.

Někteří si mohli dovolit najmout auto nebo využít hromadnou dopravu, jiní to štěstí neměli. „Přišli jsme sem pěšky. Trvalo nám to dva dny. Neměli jsme dost peněz na cestu autem,” říká 25letá Tseganesh Tesfaye, která má dvě děti a je navíc těhotná. „Bylo to únavné, ale zvládli jsme to,” dodává.

S podporou vlády dostala většina rodin možnost zůstat v centrech pro uprchlíky. Rodiny teď spoléhají na pomoc místních i zahraničních organizací. „Jsem závislý pouze na této pomoci, protože nemůžu najít práci,” říká Fulassa. Někteří si dokázali najít zaměstnání a pronajmout si bydlení, ale není jednoduché.

„Zůstal jsem zcela bez peněz, takže díky Bohu za to, co jsme tady dostali,” říká Fulassa poté, co si převzal od Člověka v tísni balíček. „Tyhle věci můžu používat po mnoho let. Nemám na to si je koupit, takže jsou pro mě a mou rodinu neocenitelné.”

To potvrzuje Romanesh, která také nemá práci a je závislá na příjmech svého manžela: „Nemůžeme si zkrátka dovolit koupit věci, které jsou v balíčku.” To je věta, kterou opakuje mnoho lidí, kteří sem přišli pro pomoc. 

„Stále myslím na návrat domů”

Nakonec jsme se rodin zeptali, jestli někdy přemýšlí o návratu domů. „Je to v Božích rukách,” říká Tseganesh. „Jestliže vláda řekne, že je tam mír, pak se tam ráda vrátím.” Odpověď Fulassy ale byla jiná: „O návratu přemýšlím stále. Dilla se mi líbí, ale Shakiso je můj domov. Jak bych ho mohl nemít rád?” říká.

Po 10 měsících krize zůstává situace v zóně Gedeo stále složitá. Člověk v tísni spolu s Generálním ředitelstvím pro civilní ochranu a humanitární pomoc Evropské komise (ECHO), UN OCHA, Lutheran World Relief, UNICEF a místními organizacemi jako Woreda Water Office pracuje na obnově vodních zdrojů, odčerpávání latrín a stavbě nových toalet. Současně tyto organizace zajišťují humanitární pomoc, včetně hygienických a záchranných balíčků, tisícům těch nejzranitelnějších lidí.

Rozloučili jsme se. Ještě jsme se naposledy ohlédli na zástup vysídlených lidí. Může jich tu být asi dva tisíce. Humanitární pomoc jim alespoň částečně ulehčí život, který jim úplně změnil etnický konflikt.

V Etiopii pomáháme i díky Klubu přátel Člověka v tísni a sbírce Skutečná pomoc

Přidejte se do Klubu přátel a pomáhejte s námi!



Autor: Melikte Tadesse, PIN Ethiopia Communications Officer

Související články