Vychytralí pěstouni
Publikováno: 10. 10. 2016 Doba čtení: 3 minuty
Občas se člověku něco nedaří. A někdy se nedaří tak moc, že na to doplatí celá rodina. V případě Průchových se díky chybě rodičů dostala jejich dvouměsíční dcera do péče pěstounů. Péče měla být na přechodnou dobu a dcera Johanka se měla brzy vrátit. Pěstounské péči jsem obecně fandila. Rozhodně je lepší rodinné prostředí než kojenecký ústav. Jenže... nic není dokonalé.
Seděly jsme s paní Průchovou v naší kanceláři a ona mi v rozrušení vypověděla, jak její dcera Johanka skončila v pěstounské péči. S manželem udělali chybu. Velikou chybu. Díky ní byla jejich nejmladší dvouměsíční dcera umístěna do pěstounské péče. Ta měla trvat jeden rok. Maximálně. Johanka byla u pěstounů první měsíc a rodina chtěla usilovat o její návrat domů. Bylo tedy potřeba se spojit s pracovnicí OSPOD a napravit vše, co podle ní bylo u rodiny v nepořádku. Během následujících dvou měsíců tak rodina usilovně pracovala na chybách, kterých se dopustila. Paní Průchová si moc přála, aby se Johanka co nejdříve vrátila. Zatím jí vídala každý týden při schůzce s pěstouny.
Chtěla svou dceru domů. Na noc. Tak, aby s ní mohli trávit čas také její sourozenci, kteří jinak byli v době schůzek ve škole. Johanka žila mimo rodinu už tři měsíce, v rodině se téměř vše napravilo a tak paní Průchová věřila, že nebude problém, aby Johanka zůstala v rodině přes noc. Ale to se velmi mýlila. Pracovnice OSPOD nebyla nikterak vstřícná. Informace dávala rodině jen minimálně a za dva měsíce nepřišla do rodiny na šetření ani jednou. Když tedy paní Průchová přišla zažádat o možnost přenocování Johanky doma, dočkala se záporné odpovědi. Zákon prý neupravuje návštěvy v biologické rodině. Pokud by Johanka byla v Klokánku, nebyl by to problém. Ale byla v pěstounské péči. A to už problém byl. Tak takhle tedy pěstounská péče umožňuje styk dítěte s biologickými rodiči, kteří dítě milují?, mihlo se mi hlavou. S paní Průchovou jsme nic nevzdávaly a vyvolaly schůzku u pracovnice Krajského úřadu za přítomnosti dětské psycholožky. Na schůzce všichni (včetně pěstounů a psycholožky) souhlasili s tím, aby Johanka chodila na víkendy domů. Takže to nakonec jde.
Johanka půl roku jezdila na víkendy domů. Protože pěstouni bydleli v jiném městě, tak si pro Johanku musela paní Průchová jezdit. A jezdila. Přestože neměla automobil a každý víkend tak trávila hodinu vlakem cestou k pěstounům a hodinu zase cestou zpět s malou holčičkou v náručí. Pěstouni měli automobil i poměrně štědrou odměnu pěstouna, ale Johanku rodině vozit tam i zpět odmítli. Pro paní Průchovou to tak bylo náročné, ale vždy si pro Johanku dojela.
Po dalších měsících paní Průchová zažádala o možnost rodinné pěstounské péče – aby Johanka tedy mohla být alespoň u bratra paní Průchové a ne u cizích pěstounů. Protože dosavadní návštěvy byly bezproblémové a rodina už čekala jen na soud ohledně svěření dcery zpět do péče, nebyla rodinná pěstounská péče problémem. Johance byl rok, když se vracela do rodiny – zatím do péče svého strýce.
Johanky strýc však měl zaměstnání a tak chtěl požádat o rodičovský příspěvek. Na ten měla nárok rodina do čtyř let věku Johanky. Jaké však bylo překvapení strýce, když mu dávka byla zamítnuta. Proč? Pěstouni jí totiž celou vybrali. Neuvěřitelné, říkáte si? Také jsem tomu nechtěla věřit a tak jsem obratem volala na Krajský úřad, co že se to stalo a jak tedy nyní postupovat. Dozvěděla jsem se, že během necelého roku, kdy Johanka byla v pěstounské péči, si pěstouni zvýšili měsíční rodičovský příspěvek na nejvyšší možnou částku. V posledním měsíci si pak vybrali celou zbývající nevelkou částku z rodičovského příspěvku. A tak teď strýc na rodičovský příspěvek nemá nárok.
Co teď? Nevím. Rodina také ne. Čím dál častěji si říkám: „Opravdu neuvěřitelné...“