Zemřel Jaromír Štětina, náš kolega a spoluzakladatel Člověka v tísni
Publikováno: 17. 4. 2025 Doba čtení: 2 minuty Sdílet: Sdílet článekS velkým zármutkem přijímáme zprávu o odchodu Jaromíra Štětiny, muže, který stál u zrodu organizace Člověk v tísni a svou vizí propojil novinářskou práci s humanitární pomocí.
V Člověku v tísni sehrál zásadní roli někoho, kdo řekl: Pojďte, pustíme se do toho, budeme pomáhat, to zvládneme. A do naší kultury vložil geny odvahy, vůle a přesvědčení, že prakticky každá překážka se dá překonat, když člověk hodně chce. Byl vždy angažovaný, chytrý, tvrdohlavý, a přitom laskavý a lidský. Prostě guru,“ vzpomíná na Jaromíra ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek.
Jaromír Štětina začínal svou novinářskou dráhu v roce 1969 v Mladé frontě, odkud byl záhy vyhozen kvůli svému postoji proti sovětské okupaci.
Jak sám říkal: „Musel jsem se živit rukama a novinářem jsem se stal, až když mi bylo skoro padesát.“
Před revolucí cestoval po světě, zejména v sovětském prostoru, a psal knihy o svých cestách.
První materiální sbírka pro Afghánistán
Zlomovým okamžikem se stalo zemětřesení v Arménii v roce 1988. Spolu se Šimonem Pánkem, se kterým se seznámil v 80. letech, zorganizovali materiální sbírku a poslali ji na místo katastrofy.
„To byly prvotní, neobratné začátky,“ vzpomínal Štětina. Již tehdy se zrodil unikátní koncept propojení humanitární pomoci s reportážní novinařinou a filmovou dokumentaristikou.
Po listopadu 1989 začal Jaromír Štětina pracovat jako zpravodaj Lidových novin v Moskvě. V roce 1992 spolu s dalšími novináři, v čele s tehdejším studentským vůdcem Šimonem Pánkem, založil novinářsko-humanitární tým Epicentrum. První významnou akcí byla organizace humanitární pomoci pro obléhaný Náhorní Karabach.
Poslední velký rozhovor s Jaromírem
„Říkal jsem si, že když jezdíme do světa, víme, co se tam odehrává, a vidíme do těch konfliktů, tak proč toho nevyužít, abychom těm lidem taky nějak pomohli? Nejenom o nich napsali, ale fyzicky jim pomohli,“ vysvětloval Štětina svůj impuls k založení organizace.
Štětina přesvědčil ředitele akciové společnosti Lidové noviny Michala Klímu, „že dobrým zvykem každého pořádného listu je organizovat humanitární pomoc“. Tak vznikla Nadace Lidových novin, ze které později vznikl Člověk v tísni.
„Chtěl jsem být celý život novinářem. Jenže jsem jím být nemohl,“ vysvětloval Štětina svou cestu.
