Ženy a jejich zahrady: Jak v Sýrii bojujeme s nedostatkem potravin?
Publikováno: 19. 3. 2021 Doba čtení: 5 minut
10 let trvající konflikt má ničivé dopady na syrskou ekonomiku. Ceny potravin jsou nejvyšší od roku 2013, vzrostly o více než 200 %. V kombinaci s nedostatkem příležitostí vydělat si peníze a pandemií COVID-19, je každodenní život místních lidí ještě těžší.
Přestože díky humanitární pomoci dostanou lidé balíčky s potravinami a poukázky na jídlo, dostat se k pestré a čerstvé stravě je pro ně velmi obtížné, což má za následek další problémy spojené s nedostatečnou výživou.
S finanční podporou Evropské unie se tyto problémy snažíme řešit a zároveň myslíme na to, aby možná řešení byla co nejvíce udržitelná do budoucna. Proto v domácnostech podporujeme zahrady, které vedou ženy. Díky zemědělským poukázkám si mohou ženy, které se o tyto středně velké zahrady starají, koupit vše potřebné – od semínek a hnojiv až po drobné nářadí, zavlažovací systémy k obdělávání půdy a pěstování plodin pro své rodiny.
A proč se soustředíme na ženy?
Pokračující válka dále ničí trh a živnosti. A jak popisuje programový manažer Člověka v tísni Ghaith Al Fakhri: „Přístup žen k alespoň malé fungující části stávajících trhů je stále omezen kvůli tradicím a kulturním omezením. Člověk v tísni ženám umožňuje udržet si život v rukách, zajistit jídlo pro své děti a přispívat k obnově místních trhů díky kulturně přijatelným pracovním příležitostem.”
Ve druhé fázi tohoto projektu se nám dokonce podařilo překročit původně stanovený cíl – počet lidí, kterým budeme schopni pomoci a podpořili jsme více než 1200 žen v jejich práci.
„Život byl dříve mnohem lepší a měli jsme velmi dobrý příjem z našeho hospodářství,” vypráví Nadwa (50) z venkovské oblasti Idlibu v severní Sýrii. „Pracovali jsme společně s dalšími lidmi, kteří měli půdu, byli jsme partneři. Měli jsme tak 30% z konečného výdělku, což byla velmi dobrá částka. Pronajímat si půdu a něco na ní pěstovat, je pro nás teď už nemožné.”
Nadwa žije se svými 7 dětmi, 2 vnoučaty a nevlastní matkou. Místo společného hospodaření se sousedy se teď snaží podpořit svou rodinu tím, co vypěstuje na zahradě.
„Obecně se všechno hodně zhoršilo, stejně tak je teď obtížnější hospodaření. Částečně jsme přišli o náš příjem a zároveň teď potřebujeme minimálně 200 dolarů (asi 4400 Kč) každý měsíc, abychom vyžili,” vysvětluje Nadwa. „Často si tak musím půjčit na chleba.”
Když jsme posuzovali, jaké jsou největší potřeby, tak právě nedostatek peněz a zvýšenou cenu potravin uváděly stovky domácností v této oblasti. Aby se s tím lépe vypořádaly nemají moc jiných možností, než kupovat potraviny na dluh nebo si půjčovat peníze.
Vše, co Nadwa vypěstuje, vystačí na spotřebu pro její rodinu.
„Obdrželi jsme od Člověka v tísni poukázky v hodnotě 30 dolarů (asi 660 Kč) a koupili jsme za ně semínka. Zasadili jsme cibuli, fazolky, petržel, špenát, ředkvičky a květák. Pak jsme dostali ještě poukázky za 95 dolarů (asi 2100 Kč) a za ty jsme koupili hadice na zalévání, malou vodní nádržku a plachtu,” říká Nadwa.
Kromě finanční podpory v podobě poukázek určených k tomu, aby si lidé mohli snáze pěstovat zeleninu, jsme take uspořádali workshopy a školení.
„Dozvěděli jsme se, jak důležité je kupovat kvalitní semínka a jak to poznat,” říká Fatima (31). „Také jsme se naučili více věcí o půdě, její přípravě a hnojení.”
Fatima dříve pracovala jako zdravotní sestra, během chaosu, který válka přinesla, ale ztratila své osvědčení. Nyní tak nemůže jako zdravotní sestra pracovat. Do školy se pro nový certifikát nedostane, protože poblíž jejího domu není žádná střední škola a kvůli bezpečnostní situaci se nemůže nikam daleko sama vydat.
„Jsme téměř úplně závislí na naší půdě a na tom, co si dokážeme vypěstovat,” říká Fatima a v jejím hlase je znát zoufalství. „Někdy se dostanu ke sklízení oliv, ale není to žádná trvalá práce,” dodává. Za poukázku v hodnotě 30 dolarů si Fatima koupila semínka, na která předtím neměla peníze a naučila se, jak zlepšit kvalitu svých rostlin, aby déle vydržely.
Kromě informací o semenech a přípravě půdy Člověk v tísni nabízí také školení o tom, jak bojovat se škůdci a jak zlepšit kvalitu vody. Systém poukázek jsme během druhého roku tohoto projektu lehce upravili, abychom ještě efektivněji řešili potřeby v oblasti vody a zavlažování v jednotlivých oblastech. Další podporu tak poskytujeme ještě domácnostem, kde není snadný přístup k vodě a jsou závislé na vodních nádržích a zavlažovacích systémech.
“Dva školitelé z Člověka v tísni nám vysvětlili, jak se o rostliny starat během zimy a jak je správně zavlažovat,” říká Amina (75).
„Většinu zeleniny, kterou vypěstujeme, tak sníme. Něco dám svým dcerám a když něco ještě zbyde, tak to prodáme,” popisuje Amina. „Hlávky zelí jsou teď veliké, říkala jsem dětem, že uvaříme lakhana mehshi – zelné listy plněné rýží a masem. Můj syn Hasan sice říkal, že budeme vařit jen z rostlin a rostlinných tuků, ale já mu řekla, že si teď dokonce koupíme nějaké maso.”
Maso je často velký luxus, který si rodiny nemohou dovolit hned vedle čerstvého ovoce a zeleniny. Díky naší podpoře zahrádek, jsou lidé soběstačnější a mají vlastní zeleninu. Jako rodina Aminy pak mají příležitost koupit si také nějaké další potraviny, které jsou z hlediska výživy a celkové kvality života důležité.
Děkujeme Evropské unii za finanční podporu, díky které můžeme ženy jako je Amina, Fatima a Nadwa v severní Sýrii podporovat.
