Zima přichází: Život v Sýrii aneb stěhování z místa na místo
Publikováno: 29. 11. 2019 Doba čtení: 3 minuty
Zanechat všeho a uprchnout z domova je noční můra, jakou si většina rodin nedovede ani představit. Kvůli dlouhotrvajícímu válečnému konfliktu v Sýrii toto ovšem denně zažije v průměru 4 000 lidí.
Pro mnohé z nich to není poprvé.
Basha poprvé uprchla z domova před pěti lety. Tehdy jí bylo 35 let a utekla spolu se svými sedmi dětmi a širší rodinou. Od té doby se museli čtyřikrát přestěhovat a pokaždé to byl těžký proces, který znamenal další dramatickou situaci a ztrátu.
Jejich zatím poslední zastávkou je neoficiální tábor na pustém horském svahu v severní části Idlibu, kde chybí i ta nejzákladnější infrastruktura. Není tam žádná tekoucí voda, obchod, silnice, elektřina - nic, co by alespoň zdánlivě připomínalo domov. Společné latríny si rodiny narychlo postavily z hlíny a kamene. Děti nemají kam chodit do školy.
„Všechno se změnilo,” řekla nám Basha.
Tento tábor se nachází v naprosté izolaci daleko od civilizace, což znamená, že rodiny jsou odříznuty od základních služeb. „Nejhorší je, když někdo onemocní a vy ho nemůžete vzít k doktorovi,” říká Basha. Každá nemoc jejích dětí znamená také další finanční starosti. „I koupit chleba je pro nás problém,” říká. „Také se bojím, že brzy přijde zima a stan nás neochrání před deštěm a větrem.”
Právě do některých z těchto nejvíce izolovaných táborů každý den přicházejí pracovníci Člověka v tísni, aby pomohli nově vysídleným rodinám. Jak se postupně ochlazuje, stává se tato pomoc naprosto zásadní.
Odolnost a síla mnohých lidí, se kterými se zde pracovníci Člověka v tísni setkali, je obrovská, a to navzdory všemu, co prožili. Blízko stanu, kde bydlí Basha, začal jeden muž vyrovnávat kamenitý povrch svahu, aby zde postavil stan pro svou rodinu. Většina těchto lidí jsou bývalí farmáři, kteří byli donuceni opustit svou půdu.
„Ve vesnici jsme pěstovali ječmen a čočku,” prozradila nám Basha. Nebyl to lehký život, ale byli soběstační a dokázali své rodiny zabezpečit.
Pomoc, kterou od března poskytuje Člověk v tísni i další organizace, je také životně důležitá pro rodiny jako je ta Bashina. Stejně jako dalších 3 299 domácností získala její rodina finanční příspěvek v hotovosti, aby si mohla koupit základní potraviny a hygienické potřeby. Tyto finanční příspěvky pomohly odhadem asi osmnácti tisícům mužů, žen a dětí, a to díky podpoře USAID’s Office of U.S. Foreign Disaster Assistance.
Zatímco si povídáme s Bashou, nedaleko od nás si hraje několik dětí v hlíně s kuličkami. Právě díky těmto malým gestům, jako je kopání do kamenité půdy, vaření večeře a společné hraní, rodinný život pokračuje —dokonce i zde.
Přání Bashy je velice prosté: aby přišel den, kdy už nebude muset žít takhle, daleko od své vesnice a půdy.
„Doufám, že budeme žít v míru a vrátíme se domů,” říká. „Přeju si, aby se všichni mohli vrátit domů.
Každý den čísla OSN ukazují, že tisíce lidí v Sýrii musí kvůli válce stále prchat ze svých domovů. Člověk v tísni poskytuje finanční příspěvky a další urgentní formy podpory, aby pomohl zranitelným rodinám, které tímto konfliktem trpí. Bashina rodina obdržela finanční pomoc díky štědré podpoře USAID’s Office of U.S. Foreign Disaster Assistance.
Přečtěte si více o naší práci v Sýrii nebo pomáhejte s námi.
