Známe další riziková místa, kde může hořet stejně jako u Hřenska, říká Jakub Zelený, environmentální poradce Člověka v tísni

Environmentální tým Člověka v tísni vytvořil detailní datové sady (s rozlišením 10 m) pro celou Českou republiku, která identifikuje místa vykazující znaky environmentálního stresu, a naopak místa v dobrém ekologickém stavu. Tyto datasety srovnatelně hodnotí ornou půdu, lesy, pastviny i města v rámci celé České republiky.

Informace korespondují s daty o environmentálním ohrožení (riziko požárů, sucho, kůrovec, eroze, urbanizace apod.) a slouží jako podklad pro hodnocení environmentálního rizika.

Ukazuje se, že nejvíc environmentálně degradovanou a nejohroženější oblastí je Jihomoravský a Moravskoslezský kraj.

Kde je největší a kde nejmenší riziko požárů

Co se týče lesů, v nejhorším stavu jsou lesy v Českém Švýcarsku, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Zde je zároveň největší riziko požárů a jedná se o tikající bomby.

Naopak naše nejodolnější lesy se nacházejí na Šumavě, v Brdech a Křivoklátsku a v Beskydech.

Komunikace mezi úřady vázne

Naše data mohou sloužit jako podklad pro rozhodování z hlediska potenciálního environmentálního rizika – sucha, požárů, povodní, prudkých bouří, tornád atd. Využívat je mohou nejrůznější uživatelé – zájemci o nákup nemovitosti v oblasti, pojišťovny, zemědělci, samosprávy a ministerstva zajišťující vnitřní bezpečnost vůči katastrofám. Data rovněž mohou sloužit jako podklad pro oceňování ekosystémů a vedení tzv. ekosystémového účetnictví.

Přestože jsou rizikové oblasti dobře známy, státní správa nemá kapacitu na to s riziky pracovat, komunikace mezi různými ministerstvy a úřady je roztříštěná.

Odpovědí by mělo být vybudování koordinační složky pro „climate resilience“ – v podobě, jako ji mají např. v Německu. Jak naznačují i výsledky klimatických žalob, které jsou vedené proti českému státu, byl by takový institut na místě, konstatuje Zelený.