Zvyšování odolnosti na Filipínách: Od snahy o přežití k prosperitě

Publikováno: 18. 8. 2023 Doba čtení: 4 minuty
Zvyšování odolnosti na Filipínách: Od snahy o přežití k prosperitě
© Foto: Tereza Hrdlíková

Každý rok Filipíny postihne 18 až 20 tajfunů, které způsobují značné ekonomické škody, uvádí Filipínský úřad pro atmosférické, geofyzikální a astronomické služby. Za posledních deset let tyto tajfuny způsobily škody ve výši 463 miliard filipínských pesos (přibližně 180 miliard korun) a vyžádaly si 12 000 obětí. Mezi nejničivější patřil supertajfun Yolanda, který zároveň znamenal příchod organizace Člověk v tísni na Filipíny. V současné době tu probíhají projekty, které na příchod katastrof připravují obyvatele ve zranitelných oblastech Mindanaa.

Mark Alfred Rosete z východního Visayas, oblasti u Tichého oceánu, která je cyklony typická, tajfuny dobře zná. Dopad tajfunu Haiyan, místním jménem Yolanda, v roce 2013 však byl katastrofou, kterou si ani nedokázal představit. Kromě toho, že tu kvůli této katastrofě začal působit Člověk v tísni, byl Haiyan také počátkem Markova závazku k celoživotní humanitární práci.

V jeho 20 letech začala Markova cesta k humanitární práci jako radostné dobrodružství. Příležitost sdílet zážitky s přáteli a poznávat nová místa. Tato zdánlivě náhodná volba se však stala silnou zkušeností. „Moji přátelé mě k této práci přitahovali a já jsem to přijímal. Čím více jsem se zapojoval, tím silnější bylo mé propojení s těmito lidmi a uvědomil jsem si, jaké hluboké naplnění a radost mi to přineslo,“ přemítá Mark.

Po ukončení studia Mark krátce pracoval v mediálním sektoru, než byl pozván, aby se stal dobrovolníkem pro místní nevládní organizaci. Přibližně tři roky byl do dobrovolnické práce plně zapojen, žil s rodinami, kterým organizace pomáhala, podílel se na stavbě domů a usnadňoval spojení s finančními agenturami. Prosazoval také dobrovolnictví mezi mládeží a podporoval jeho potenciál pro humanitární sektor. 

Mark postupně pochopil podstatu humanitární práce; přesahuje pouhé dávání. Jde o ponoření se do životů těch, kterým se pomáhá, a poskytování skutečných nezbytností. Mark si vzal tuto moudrost k srdci, žil po boku lidí, kteří potřebovali pomoct a soucítil s jejich každodenními problémy. Tento posun perspektivy prohloubil jeho vděčnost za život.

Mark ale také čelil výzvám, které ho nakrátko od humanitární práce odvedly. „Lidé v mém okolí, zejména moje rodina, neměli pro mou práci pochopení. Jelikož jsem byl neustále mimo domov s mizerným platem, zdálo se, že nemohu splnit to, co by si ode mě přáli,“ vzpomíná Mark.

Markův příběh nabral dramatický spád, když se ocitl tváří v tvář zuřivosti tajfunu Yolanda. 8. listopadu 2013 v 9:00 zpustošila východní Samar vlna podobná tsunami, která si vyžádala 6 300 obětí a 28 000 zraněných. Tacloban, kde v té době Mark žil, nesl hlavní tíhu tohoto prudkého přílivu, vysokého 7 metrů. 

Mark se ukryl ve dvoupatrové budově a připadal si, jako by to byl jeho poslední den. Když se tři nekonečné hodiny držel kusu dřeva, byl svědkem toho, jak před ním lidé mizeli, jak je pohlcovaly silné vlny. Když bouře utichla, Mark se vynořil živý a do srdce se mu vryl nový smysl.

„Dostal jsem druhý život. Procházel jsem se zdevastovanými ulicemi a přemýšlel jsem o komunitách, kterým jsme pomohli, o lidech, které jsem znal, a o své rodině. Přemýšlel jsem, proč jsem dostal druhou šanci. Tehdy jsem se rozhodl vrátit se k rozvojové práci. V okamžiku se můj cíl vyjasnil: pomáhat lidem,“ vzpomíná Mark.

Po třech měsících zotavování byl Mark požádán, aby se zapojil do projektů na obnovu a rehabilitaci této oblasti. Později dostal příležitost pracovat pro mezinárodní nevládní organizaci.

Tato cesta vedla Marka k tomu, aby se plně ponořil do oblasti snižování rizika katastrof, což hluboce rezonovalo s jeho osobní zkušeností. Věřil, že šíření znalostí o těchto rizicích by mohlo potenciálně zmírnit dopad katastrof, jako je Yolanda, a zachránit tak životy.

Stal se součástí týmu Člověka v tísni na Filipínách. Mark nyní pracuje jako programový koordinátor projektu včasného varování, inovativního systému, který úřadům poskytuje informace o povodních a umožňuje zranitelným obyvatelům předat rychlá a spolehlivá varování.

Kromě toho Mark dohlíží na partnerství pro místní humanitární vedení a úsilí o reakci na mimořádné události. Zvýšením počtu místních respondentů zároveň posílí jejich kapacity a partnerství pro budoucí zásahy a zesílí hlasy zdejších obyvatel. Jeho práce zahrnuje také řízení Mindanao Assessment of Access to the Landsey Factory Warning Systems, posilování připravenosti a technologií pro Global Invest Fund společnosti Člověk v tísni.  

„Vždy se snažím prozkoumat každý aspekt snižování rizika katastrof, protože mě to opravdu baví. Zahrnuje to zapojení místních obyvatel a používání technologií, kombinující mé organizační a učitelské schopnosti. Myslím, že moje zkušenost během Yolandy mi dala sílu navázat vztah s lidmi a inspirovat jejich víru v to, co pro ně obhajujeme. Snažím se šířit znalosti o připravenosti na katastrofy mezi co nejvíce lidí, zejména mezi mládež, aby se znalosti předávaly dál. Jsem si jistý, že toto je cesta, kterou se chci vydat,“ říká Mark.

Po více než deseti letech humanitární práce Mark pevně věří, že #nomatterwhat/bez ohledu na vše ostatní, pomoc druhým přináší do života obrovskou radost. Díky zkušenostem si uvědomil, že bychom neměli čekat na katastrofy, aby pomohly změnit náš pohled na svět; spíše bychom měli každý den věnovat část svého života pomoci druhým, sdílení znalostí a poskytování pomoci.

„Věřím, že každý z nás má svůj smysl. Někteří ho možná opustili nebo zanedbali kvůli společenským očekáváním, která diktují, jací bychom měli být. Podstatou naší existence je však otevřít se druhým, být jejich ochráncem a ptát se: „Co mohu udělat, abych pomohl ostatním, než bude příliš pozdě?“ uzavírá Mark. 

Autor: ČvT

Související články